Pro odlehčení a pobavení nabízíme dobový text, dnes starý 126 roků, který se snažil vysvětlit a objasnit tehdejším čtenářům funkci, postavení a význam proutkařů v historii hornictví a prospektorství.

Text byl publikován jako část článku Dějiny hornictví u Příbrami v roce 1885 v Pražském kalendáři pro lid hornický a hutnický (Knize vědění, zábavy a poučení). Publikace vydána nákladem hornického spolku pro Čechy-knihtiskárna F. B. Batovec Praha.


Prut-1


PRUTOVNÍK  ANEB  PRUTOVNÍCI

V historickém nástinu v hornictví příbramském činí se několikráte zmínka o prutovníku neb prutovnících, hledačích to pokladů, kteří měli s divotvornými pruty nové doly vyhledávati. Zvláště se praví, že nejvyšší mincmistr hrabě Bedřich Schlik r. 1596 Jeho Milosti císařské radil zaměstnati v Knínu, Příbrami a Kašperských Horách několik prutovníků. V dalším vypravováni historie nacházíme, že dle zprávy od 15. listopadu 1693 v dolu ke kucení vysoká, drive prutem vypátraná stříbrná chodba prohloubena a že roku 1730 zvláštní komise k prozkoumání Příbramských hor ustanovena byla, již přidělen také prutovník Dilp.

Poněvadž v době nynější název „prutovník" mezi horními úředníky a dozorci vůbec se nevyskytuje, kdežto v dobách dřívějších těmto lidem zcela zvláštní úkol, rudné chodby vyhledávati, přidělen byl a také zvláštního vlivu v hornictví požívali, bude mnohému čtenáři zajimavo zvěděti, co vlastně bylo zaměstnáním těchto lidí a jak sobě počínali u vyhledáváni skrytých pokladů přírodních a jak vůbec možným bylo, že ještě před 150 léty tito lidé, tajemství připisované rozpoltěnému lískovému proutku, využitkovati mohli. Zde musíme opětně prohlédnouti knihy, které vydány byly v rozkvětu prutovnictvi, a sdělíme-li čtenářům našim, co o činnosti těchto prutovníků jsme nalezli, bude snadným učiniti si také úsudek o hodnotě této třídy lidí a nebude zajisté také toho želeno, že toto umění čili tato živnost', kteráž v dřívějších dobách tak prospěšně provozována nebo lépe řečeno chráněna byla totiž: uměleckými kousky lidi klamati, neobjasněna a potomstvu tajemnou zůstala.

V illustrované knížečce, kteráž byla r. 1721 v Norimberce pod titulem: Vyobrazení a popis veškerého hornického úřednictva a služebnictva dle jeho obyčejné hodnosti a pořadu v náležitém oděvu hornickém" vydána, jsou tehdejší horní úředníci, jakož i horní a hutni dělníci všech oborů vyobrazeni a jsou tato vyobrazení, jak v úvodu se praví: „ne dle fantasie, nýbrž co oděvů se týče dle skutečnosti ve velkých horních městech stávající, navrženy. Popis k nim vyňat z nejlepšich horních řadů a knih, poněvadž by pouhá pojmenování obrazů, mnohým v hornictví méně znalým, nesrozumitelná byla." Z této výše uvedené knihy vyňat jest tento obrazec prutovníka, jemuž připojen latinský podpis: „Peritus tractandae virgulac furrate ad inquirendas venas", což přeloženo má smysl: „V zacházeni s rozpoltěným proutkem k vyhledávání rudných žil zkušený". Z vyobrazení tohoto jest také tvar proutku, jehož prutovníci ku své práci používali, viditelným. Tvar téhož jest stejným s „proutkem přání", kteréhož v starých dobách nejenom v hornictví ale vůbec k vyhledávání pokladů, pramenů ano i k vypátráni vrahů a lupičů používáno bylo. Proutek přání byl vůbec za jakýsi kouzelný prut považován, pomocí jehož majitel vše, co sobě přál, obdržel.

Dle představy našich pohanských předků pocházel tento dar od Wodana, jenž také „ přánímu byl zván a ztotožňuje se u Římanů s bohem Merkurem a u Řeků s bohem „Hermes", neboť tito bozi mají v ruce hůlku zvanou „caducens", kteráž co léčivá a bohatství přinášející považována byla. Podobnost' těchto dvou bohů značí se také v pojmenování dne středy, kterýž od Římanů co den Merkurův a u starých Germanů co den Wodanův nazýván byl. Že tento zvláště nadaný „proutek přání" k vyhledávání stříbra a zlata pod zemí ukrytého používán byl, jest tím lehčeji k pochopení, uvážíme-li že naši horničtí předkové se zvláštní zálibou věc v jakousi tajnou roušku halili a proutku tohoto více nežli k odkrytí rudných chodeb, co tajemného aparátu ku svým tajuplným historkám používali. Jak musilo se při použití „proutku přání" jednati, dovídáme se ve výše uvedené knize z r: 1721, kdež se praví: prutovník seřízne u dvou spojek delší lískovou dvojratolest a vezme ji do obou rukou a vyhledává úhozem tohoto proutku, kde se tento dole zatáčí, rudu a chodby; zdáli se to tím docílí, se přisvědčuje a zase vyvrací. Mnozí praví, že činí ták příroda v člověku, jiní opět proutkům mnoho připisují. Mezi mnoha lidmi jest sotva jeden k tomu přizpůsoben a kde jich i více působí, málo kdy se shodnou; jednomu udeří proutek to, drahému ono. Mnohému odkryje nejen chodby ale i rozsedliny, vodu, úlomy a rýžovnictví; mnozí prutovníci vědí také, jaký že kov chodba v sobě chová; oni vezmou kousek rudy a kovu do rukou, do kterého kousku proutek udeří, dle toho soudí o způsobu chodby, leč toto posuzování nebylo dle mínění mnoha hornických znalců vždycky spolehlivým. Ti, kdož tvrdili, že úhozem nebo tahem prutu v chodbách exhalace, totiž vyvětrávání nastává, měli také za to, že prut v chodbě poněkud zanesené daleko stranou se uchýlí a že velikou sílu má tam, kde vyvětrávání chodeb dobře provésti se dá. Jiní opětně dokazuji, že při zlomení takového prutu mnoho dnů v tajemném zažehnávání, bědování a stěžování uběhne. Nechť tomu však jakkoli, uznán přece při vyhledávání a zkoumání dolů prut tento za užitečný a osvědčený. Pruty tyto nyní používané zhotovuji se také z mosazu nebo ocelového drátu, o čemž dříve se nevědělo; leč platí přece jenom pruty lískové za nejlepší." Vzdor veškerým pochybnostem, které o účinku házení prutem projeveny byly, zdá se, že pisatel přece jenom přesvědčen byl o tom, že při vyhledávání dolů se proutky přání co nejlépe o-svědčili.

Prut-2

Ve správě o dolech a o tom, jak je užitečnými a plodnými učiniti, kteráž byla r. 1690 Loheissem v Lipsku sepsaná a knížecím brunšvickým horním radou Jiřím Engehanem tištěna, a kteráž co vědecký spis v hornictví a hutnictví starší doby se považuje a k níž připojeny jsou také veškeré horní řády, jest v odstavci: „naznačeni, kde dvorní budovy stavěti se mají", o prutovnících často promluveno a zdá se, že spisovatel téže na výsledky prutovníků velmi mnoho spoléhal a o síle a moci přisouzené prutu přání tak přesvědčen byl, že snažil se podati vysvětlení o zacházení s prutem tím a o jeho účinku. Když byl spisovatel o rozličném čarodějství prutem přání prováděném z historie božstva starých Řeků a Římanů pojednal, uvádí ku konci, že prut přání v hornictví nejprve od čarodějů zaveden byl, že však horníci co zbožní lidé od čarodějných průpovědí se odvraceli a je zamítli a pouze stalých zvyků při provádění chodeb se přidržovali. O kouzelné moci tohoto prutu zdá se, že byl spisovatel tak pevně přesvědčen, že odvážil se až k tvrzení, že prut i pohyblivou sílu má a že „síla chodeb" pruty až dolů k zemi by stáhla, kdyby pevné stisknutí člověka, jenž prut v rukou drží, síle této nevzdorovalo. Dále praví: „Jest také známo, že prutovníci žádných rovných prutů neměli, nýbrž povždy prutů vidlicovitých používali, které z lískovce uříznuty anebo z jiného ohebného dřeva zhotoveny jsou, takže když drží jej v ruce dle obyčeje svého, každého člověka, na kterémkoli místě stojícího kolem obemknouti mohou. Není žádný div, že mnohé pruty nebijí, poněvadž se v rukou líných nachází; neboť stiskují je mnozí příliš silně anebo zase příliš slabě." Ti, kdož pravé upotřebení proutku štěstí znají, uříznou lískovou vidlici, neboť se říká, že dřevo lískové nad všecky ostatní vyniká a hlavně když lískový keř nad některou chodbou vyrostl. Mnozí opětně béřou proutky dle rozdílu kovů a používají proutků lískových k chodbám stříbrným, proutků jasanových k chodbám měděným, proutků jedlových k chodbám olovným a cínovým, proutků železných a ocelových k zlatu. Proutky stisknou se pevně oběma rukama tak, aby špička proutků a prstů přes sebe k nebi se zdvihaly; když horník k takovým proutkům žádných slov a čarodějství nepoužívá, chce účinek přirozeným způsobem docíliti.

Již dle tohoto krátkého nástinu o počínání si prutovníků, a dle poznámek, k tomu připojených, pozná čtenář, že již tehda mnohé pochybnosti o používání proutků přání se vyskytlo. Leč nikdo se neodvážil oproti všeobecně rozšířenému názoru, že tajemství, rudu a ložiska vyhledávali, jenom prutovníkům známým jest, vystoupiti, a kterýžto názor mezi lidem hornickým udržovati, bylo snahou a prospěchem prutovníků. Zúmyslně, se zálibou a chytrostí rozšiřované povídačky o nových prutovníky vynalezených a odkrytých ložiskách přispívali značně k zvýšení pověsti prutovníků. Lze ovšem také bezpečně za to míti, že mnohé zdařilé vynalezení ložiska té okolnosti děkovati jest, že prutovníci s pílí a snahou krajinu studovali, potoky, prameny a veškeré přirozené odhaleniny kamenin vyhledávali, veškeré objevené rudy a horniny až k jich původním ložiskům sledovali a když pak jakési skutečnosti o ložisku nabyli, teprve na zvýšení konečného efektu kouzelného proutku používali, dávajíce celému průběhu jakýsi tajemný nádech, aby tím onen dar, proutkem dobře vládnouti, Výhradně pro sebe využitkovali a pověsf svou upevnili. Že v toto tajemstvi jen ony zasvětili, o nichž s bezpečností věděli, že tajemství toto zachovají a pro sebe využitkují, jest zcela pochopitelno, k čemuž také poukazuje poznámka výše uvedené knihy: „že mezi mnoha lidmi sotva jediný k tomu způsobilým", a když i více jich proutkem tím vládne, že ne všichni stejného výsledku se dodělají a že mnohým pruty neuhodí, poněvadž líných rukou mají." Záleželo tudíž těmto lidem hlavně na tom, aby každému tajemství jejich známo nebylo, tak asi jako nyní různým eskamotérům a kejklířům na tom záležet musí, aby umění jejich, jimiž obecenstvo překvapovati se snaží a od něhož také živi jsou, všeobecně známým se nestalo a jednoduchými zásadami přírodopisu a lučby se nevysvětlilo. A tutéž opatrnost zachovávali v stejné kategorii stojící prutovníci a při nepatrné osvětě téže doby není se co diviti, že se tento švindl dosti dlouho udržoval. S podobnými lehkověrnostmi setkáváme se i při jiných odvětvích tehdejší doby a vynález „kamene moudrosti" v lučbě, jehož majetník mohl z každého kovu zlato učiniti, došel viry i v nejvyšších kruzích a mnohý alchymista, kterýž se chlubil vynález tento učiniti, nalezl v nejvyšších kruzích víry, podváděl je a zdržoval se u nich po tak dlouho, dokud to možným bylo, a jednotlivci musili často svou odvážlivosť smrtí zaplatiti.

Prut-4

Sama i doba nejnovější nebyla takových lehkověrností prosta a spiritismus, náměsíčnictví, magnetismus a jiné takové umělůstky nacházely dosti přívrženců, až konečně podařilo se povolaným osobám i v tomto směru pravdě průchod zjednati a ty zdánlivě nevysvětlené zjevy na přirozený vývin poukázati a klam odkryti. Připomínáme zde na ono nadšení, které vzbudila zpráva, že podařilo se nejjasnějšímu panu arcivévodovi korunnímu princi Rudolfovi ve spojení s panem arcivévodou Janem Toskánským oďhaliti spiritistu Bastiana. Jedině jednotlivé výsledky zjednali prutovníkům jich pověsť a můžeme dle výše uvedeného i prutovníky do oné třídy švindleřů vřaditi, kteří zvláště k tomu hleděli, lid hornický tím klamati, že ona v přírodě konaná pozorování za výsledek tajemného prutu přání prohlašovali, až konečně získáno přesvědčení, že pravým jedině skutečné pozorování a studování přírody a vše ostatní, tedy i prut přáni pouhým bezcenným přístrojem a ozdůbkou jest, kterou bez jakýchkoli následků směle odhoditi možno. Tímto pokrokem vědy a rostoucí vzdělanosti lidstva zaniklo řemeslo prutovníků, oni vymizeli v hornictví vůbec a jsou nyní sotva i dle jména známi.

Pozorování a studování přírody zůstává povždy jedinou pravou zásadou pro vyhledávání nerostů, a žil a mizí také veškeré ostatní mezi pověry více méně náležející úkazy o nalezených rudných ložiskách, poněvadž veškerý vědecký základ postrádají, a kdyby i někdy k příznivému výsledku byli vedli, byla to povždy jen náhoda, kteráž okolnosti ty provázela, což ještě i dnes se stává, že jen náhodě děkovati jest odkrytí mnohého ložiska. Pokroky zemězpytné poučují o tom, zdali v těch či oněch horninách ruda nebo uhlí k nalezení jest, zkameněliny rostlin neb zvířat slouží v mnohém případu: jako pro kucení a odhalování hornin, při vykopáváni, při lámání kamenů, vrtání a při stavbách silnic, při vykopávání základů a studní za vodítka k dalšímu prozkoumání krajiny. Již i pozorování povrchních útvarů jest potud vodítkem, pokud různé útvary hornin zcela určité obrazce povrchů mají a z vyskytujících se jistých částí hornin možno souditi, že těmto náležející nerosty zde taktéž nalézti se dají. Pak-li, že se úlomky z chodeb nebo ložisk anebo je provázející zvláštní nerosty v jamách, dutinách, řečištích, roklích, studnách atd. vyskytnou, může se určitě za to miti, že pocházejí z ložisek více méně blízkých; v takovýchto případech musí se umělým odkrýváním, prolézáním spádů a jam, kutných šachet a štol atd. napomáhati. Prohledávání v necičkách písku vyskytujícího se v pramenech a rybnících objeví často částky rudy, dle nichž souditi možno, že nalézá se zde ložisko téže. Mimo to vyskytuje se často na hrázích „ohon" nebo „květina" ložiska, totiž jakási zbarvenina, kterou hráz přimíšením různých částí ložiska dostává, a kteráž ponejvíce pokračováním výběžků ložiskových jest.

Prut-3

Červená neb hnědá zbarvenina značí železo, červená také měď anebo rumělku, zelená taktéž měď a nalézáme také někdy i jednotlivé dílky rudy, které lupou nebo i prostým okem rozeznati možno. Vykvetání anebo vyvětrání ložiska, které se co flekovitý nebo sražený potah na povrchu objevuje, poukazuje k tomu, že jest to ložisko takových nerostů, které lučebnímu rozkladu na povrchu přístupny jsou. Prameny s písčinami okrovitými poukazují k vyhledávání ložisek rudných a prameny syrovičné k vyhledáváni ložisek solných. K témuž účelu, vyhledáváni nerostů totiž, slouží také mnohé květiny, tak zejména květiny solné, při pramenech a ložiskách solných, fialky kalmeiové (viola celeminesia) pro ložiska cinkového křemene. Pomocí magnetů možno odkryti taková železná ložiska, která vlivu magnetu podléhají.

Veškerým těmto úkazům však předesíláme, že každý, kdo chodby a ložiska vyhledávati chce nejdříve dokonalou znalosť krajiny sobě osvojiti musí a tuto pilně procházeti, a mnohý horník, který volný čas svůj k procházkám používal, může se honositi štěstím a náhodou, že odkryl nebo aspoň naznačil ložisko, jehož zkoušení a zřízení podniknuto bylo a že povstalým tím rozšířením hornictví blahobyt celé krajiny přivodil. Leč odkrytím ložisek učiněn pouze méně nákladný počátek, kdežto horníku daleko větší a nákladnější úkol připadá, totiž samo čerpán užitečného nerostu, k čemuž vedle značných peněžitých obnosů a sil pracovních i u horníka obvyklá vytrvalost, přemáhati veškeré překážky jež mu různí živlové v cestu staví, nevyhnutelnou jest.

Návštěvy stránek

Dnes 6

Včera 20

Za týden 26

Za měsíc 196

Celkem 41545

Currently are 18 guests and no members online

JSN Epic template designed by JoomlaShine.com