REKAPITULUJÍCÍ VZPOMÍNKA NA BŘEZOHORSKÉ ÚPRAVNY

Demolice objektů úpraven na Březových Horách
probíhající v období listopad 2011 - prosinec 2011 byla dokončena.

Březohorské úpravny, zařízení, které bylo v době svého provozu pojmem. Sama jejich historie je velice složitá a dlouhá, právě tak jako je dlouhé dobývání rud na tomto místě. Jen výčet jednotlivých zprvu roztříštěných úpravenských provozů, jejich vybavení, způsob pohonu, zásobování vodou, změny technologií a s tím spojené nikdy nekončící přestavby, to jsou témata na několik prací, ne-li na zajímavou knihu a nelze je postihnout v krátkém článku. Našim záměrem je pouhé připomenutí existence posledního komplexu místních úpraven v souvislosti s jeho totálním odstraněním. Vojtěšské puchýrny zde na severozápadním svahu Březové Hory v sousedství šachty Vojtěch jsou připomínány od poloviny 80. let 18. století a od té doby zde byly také v podstatě stále v provozu, i když se vytěžená ruda z různých, hlavně technických důvodů upravovala v průběhu roků na mnoha místech v okolí místních šachet. Připomeňme si alespoň v rychlosti existenci některých z nich. Staré puchýrny v Podlesí, vojtěšská prádla u Podlesí, Thinnfeldovy stoupy u Litavky, annenské úpravny severně od Březových Hor a městské prádlo u rybníka Obory. U vzniku všech těchto zařízení stál vždy jeden jmenovatel a tím byla voda, voda jako jediná hnací síla pro podobná zařízení a jako naprosto nezbytná technologická součást úpravárenského procesu. Teprve v druhé polovině 19. století s nástupem páry kdy již nemusí místní úpravny počítat s vodou, jako s hnacím médiem, postupně přecházejí na moderní pohon parními stroji. Uvedený proces je velice pozvolný ale nezadržitelný, tak jsou časem likvidována všechna zastaralá zařízení a krátce po I. světové válce posléze zrušeny i úpravny annenské (ty byly v té době již několik roků používány výhradně pro úpravu dovážených wolframových rud). Dnes po jmenovaných zařízeních nenalezneme téměř žádné stopy.

V té době zůstávají v provozu tedy jen úpravny v sousedství dolu Vojtěch, které byly průběžně modernizovány od 80. let 19. století. Zde jsou v podstatě od roku 1914 připravovány ke zpracování v huti všechny rudniny vytěžené na Březových Horách, a již od roku 1912 i všechny rudniny z Bohutína. V meziválečném období s rozvojem úpravárenských technologií dochází k další výstavbě, je zavedena moderní flotační úprava a postaveny budovy pro nová zařízení, úpravny jsou v té době také lanovkou spojeny s dolem v Bohutíně. Po II. světové válce se technologie úpravy polymetalických rud nijak výrazně neměnila, měnilo, modernizovalo a rozšiřovalo se průběžně pouze technické zařízení a vybavení závodu. Se stoupající výrobou potom úzce souviselo rozšiřování ploch příslušných odkališť. Poslední výraznou změnu představovala v prvé polovině 80. let 20. století zahájená výstavba tzv. „zlaté linky“ určené ke zpracování zlatonosných rudnin z několika tehdy otevíraných a do budoucna perspektivních průzkumných lokalit. Tak jak byla koncem 80. a na počátku 90. let 20. století postupně likvidována hornická činnost ve zdejších rudních revírech končila také práce na úpravnách, které se definitivně zastavily v roce 1991. Od tohoto roku byly budovy včetně technologie sice uzavřeny a střeženy, nicméně čas a povětrnostní vlivy na nich zanechávali své stopy. Celý areál je po více nežli dvě stě let trvajícím zpracovávání rud celkem logicky ve značné míře kontaminován těžkými kovy a celou řadou dalších látek, které lze označit jako nebezpečné, či škodlivé. V závěru roku 2011 bylo přikročeno k totální demolici a odstranění všech doposud stojících povrchových objektů a zařízení bývalých úpraven na Březových Horách a k následné sanaci po této činnosti. Několik připojených snímků berte prosím jako vzpomínku na něco co nenávratně zmizelo. Poněkud smutnou fotoreportáž z průběhu zmíněné likvidace si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

Kolektiv spolku Řimbaba.