Protože dobové materiály jsou dnes již velmi obtížně dostupné, otiskujeme první rozsáhlejší zprávu o neštěstí zveřejněnou dne 4. června 1892 v místním týdeníku HORYMÍR.

horymir1-1

Hrůzné neštěstí v dolech příbramských.

Chvěje se ruka a péro vypovídá službu, chceme-li vylíčili dopodrobna hrůzné neštěstí, které stihlo hornictvo naše především, závod zdejší a také město naše, sousední Břez. Hory a okolí vůbec. Byla to hrůzná zpráva, jež došla nás v úterý t. t. krátce po poledni: „V důlu Marianském vznikl dosud nevysvětlitelným způsobem oheň v narážišti obzoru 29. a odtud rozšířil se na roubení šachty.“

Tak zněla zpráva ta a nikdo z nás netušil, jakých následků hrůzných bude míti oheň ten. nikdo nevěděl, jak bolestně dotkne se událost ta našeho ubohého hornictva, jak hluboko zasáhne v rodinné poměry jeho. Netušilť nikdo, že k tak mnohým nebezpečím, jež hrozí hornictvu našemu, přidruží se nové, u nás dosud neslýchané — oheň. Laik nedovede si správně představiti důl v hloubi, nemá pravého ponětí o množství dříví, jež tam v roubení jest umístěno, a proto teprve když uzřel lid valící se kouř z důlu Mariánského, když ucítil ostrý, penetrantní zápach, věštící v kouři zhoubný jed kysličníku uhelnatého, tu teprve zmocnila se ho hrůza, pojala bolest a děsné tušení čím dále tím více vzmáhalo se v hrudi.

Vrchní správce p. H. Grögler, jenž dopoledne téhož dne byl při úředním řízení v c. k. horním ředitelství v Příbrami, byl právě u oběda, když mu oznámen byl vznik ohně v důlu. Učiniv ihned telegramem patřičné oznámení případu c. k. hornímu ředitelství v Příbrami, odebral se na důl Marianský, kdež hleděl spustiti se dolů. Však brzy seznal, že úsilí všeliké by bylo marným pro otravující kouř a jsa znalcem podzemních chodeb výtečným, chtěl spojovací chodbou buď z důlu Františka Josefa aneb z důlu Vojtěšského vniknouti na místo ohrožené. I tu však seznáno, že dusivý kouř i do těchto sousedních důlu vniknul, a p. vrchní správce učinil opět nebezpečný pokus vstoupiti do důlu Mariánského, kdež však veškeré vniknutí do dolejších obzorů kouřem bylo zamezeno. Ihned po oznámení nebezpečí dostavil se na místo katastrofy vrchní horní rada p. Jan Novák, jemuž se přidružil na místě nebezpečí již dlící c. k. horní rada p. E. Langer a četné úřednictvo báňské. V krátce na to dostavil se c. k. okresní hejtman p. baron Oktavian Weber. Jelikož seznáno, že naděje přiblížiti se odněkud vůbec k místu ohroženému již naprosto vymizela, uznáno za vhodné vodou hořící roubení hasiti. Proudy vody ze čtyř hydrantů řítily se do důlu, aby zamezily další šíření se ohně, jenž beztoho nedostatkem vzduchu více doutnal. Následkem nedokonalého spalování dřeva vyvinul se kysličník uhelnatý, jenž šířil se od místa hrůzy do postranních chodeb a štol.

Snad každému z nás známo jest, že důly v jednotlivých důlních odděleních zdejších mezi sebou jsou spojeny a to naplnilo každého oprávněnou obavou, že neštěstí nezůstane omezeno pouze na důl Marianský. Skutečnost děsná za krátkou dobu poučila každého, že obava ta nebyla bezdůvodnou. Proto ty proudy lidstva hrnuly se směrem k důlu Františka Josefa a zvěděvše, že ani zde není možno vystoupiti, ubíraly se k důlu Vojtěšskému, až posléze stanuly u důlu Anenského, s důlem Marianským taktéž chodbou spojeného, jenž v hrůzné době té stal se ohroženému hornictvu útočištěm; bohužel, že počet těch — nečítaje ovšem přes 200 lidí, kteří se byli dříve již důlem tím za­chránili — byl tak malý, tak skrovný. Každý tušil, že v dolech jest ještě značný počet lidí a že jeden neb dva zachránění jest příliš malá čásť oproti tak mnohým ohroženým a přec radoval se pokaždé, když smělí a obětaví osvoboditelé jednoho nebo dva druhy své při životě vyvezli na světlo denní. Na dvoře důlu Anenského zařídili, pokud bylo možno, vhodné stanoviště své veškeří báňští lékaři, jimž vydatně a ochotně napomáhali pp. lékaři příbramští MUDr. Ant Pokorný, MDr. B. Heinrich, okresní lékař MDr. H. Wolff a obvodní lékař březohorský MDr. J. Štverák. Neúmornou práci a namáhání takřka nadlidské všech lékařů pozoroval lid a sledoval s napjetím až horečným výsledky všech pokusů, aby omámené horníky opět k životu přivedli. Radosti, jež zmocnila se davu, když nově oživený horník byl povozem poslán na místo příhodnější, bohužel často byla přerušena bolným vzdechem, když po veškerém úsilí a po všech možných pokusech odnášeno bylo tělo bezduché, mrtvé. Práce zachraňovací trvaly až do noci. Každý obdivoval se duševní síle a neohroženosti hornictva. Vědouce dobře, že i v důlu Anenském šíří se zhoubná jedovatina, neustávali, a ač nám nejsou dopodrobna známa jména hrdinů těch, odporučujeme muže ty zvláštní pozornosti kompetentních kruhů. Jest se nám zmíniti tuto o zvláštní obětavosti důlního p. Ant. Peška. Hned při prvé zprávě prošel veškerá místa, kde se pracovalo, vybízeje horníky k rychlému odchodu. Když pak nebezpečí se vzmáhalo, tu dvakráte se spustil do důlu, aby zachránil životů lidských. Žel, že snaha tak šlechetná a obětavosti věru vzorná nemůže býti jinak odměněna leda vděčnou vzpomínkou naší i hornictva, jelikož veškeré odměně postavila se vstříc smrť, smrť krásná, oběť povolání. Neméně obětavým ukázal se p. Leop. Bouška, důlní, jenž taktéž po třikráte se spustil do důlu, zachrániv takto 5 životů. Po třetím spuštění se dolů vyvezen na den z nebezpečné cesty polomrtev a musil býti půl hodiny kříšen. Odvahu nemalou a obětavost nevšední projevil c. k. huťmistr p. Slavík, jenž s vlastním nebezpečím spustil se na obzor 23., kdež zachránil jednoho horníka sám; nemohlť se spolehnouti na pomoc horníka Kuhna, jenž mezi jízdou omdlel.

Pomalu a volné šly práce zachraňovací ku předu; vědělť každý již předem, že nesnadnou úlohu béře na se, chtěje pomoci druhům svým; vždyti nasazoval vlastní život. Konečně shledáno, že by bylo se škodou zdravých horníků vpouštěti je do nebezpečné hlubiny, neboť horník Sláma na důle Vojtěšském, který po druhé do důlu sjel, nevyjel na světlo. Horní žák p. Schöffel spustil se po druhé a podařilo se mu Slámu dáti do klece (šály), dále však nestačily mu síly, zůstal ležeti v důle. Nehoda stala se povážlivější ještě, když horní truhlář Žlutický po třetí sjel hledat Schöffla a odvahu svou životem zaplatil. Bylo tedy další vyvážení potud zastaveno, až by poměry v jámě příznivěji se utvářily. Veškeru tuto práci sledoval shromážděný lid oddán tiché resignaci. Vážnost okamžiků těch jevila se v hlubokém tichu, jež zachovávaly vesměs i ženy, jimžto tam hluboko pod zemí dotlouklo srdce jejich živitele, ochránce, jediné podpory. Nastala noc, trapná noc, plná bolesti, nejistoty, trapného očekávání. Na důlu Vojtěšském spustil se večer po 9. hodině na obzor 19. důlní dozorce p. Hlinomaz a s ním důlní tesaři Malý a Fr. Dušek, chtíce odtud dvě mrtvoly do klece vložiti. Při tom sklesnul důlní tesař Malý na zem a s tíží byl dán do šály a vyvezen na den, kdež k vědomí přiveden byl. I na tomto důle ustáno od práce nebezpečné a pokud z okolností zřejmých bylo lze souditi—marné.

horymir1-5

Vyvážení obětí katastrofy, přesné určení fotografie je zatím nejisté

Ve středu ráno nemohlo v žádném důlu býti pokračováno v zachraňování, vlastně ve vyvážení ubohých obětí katastrofy. Shasínající světla spuštěná do hloubi byla patrným důkazem, že vzduch v důlu byl nasycen škodlivým plynem. Téhož dne zavítala sem i komise, sestávající z c. k. zem. horního hejtmana p. A. Kautného a vrchního báňského komisaře p. Dra. Paulusa, kteráž uznala za dobré, aby se od dalšího vyvážení mrtvol zatím upustilo. Téhož dne učiněno oznámení, aby pohřešovaní horníci ohlášeni byli obecnímu úřadu na Břez. Horách. Počet přihlašovaných vzrůstal. O polednách čítáno jich 183, brzy 220 a večer do 8. hodiny přihlášeno jich 247. Dne 1. června čítalo se na 41 mrtvých, kteří z důlů na den vyvezeni byli. Téhož dne přijel nočním vlakem substitut státního návladního p. Lorenz a adjunkt zemského soudu p. Kurš. — Dne 2. června přijel o 3/4 na 6. hod. ráno J. E. ministr orby p. hrabě Falkenheyn a s ním c. k. horní rada při ministerstvu p. Gstettner; téhož dne o 2. hodině odpol. přijel J. E. místodržitel p. hrabě Frant. Thun, jehož provázel místodržitelský koncipista p. hrabě Chotek. Dopoledne téhož dne zavítal na místo katastrofy princ Dr. Bedř. Švarcenberk. I tohoto dne mohlo se díti vyvážení mrtvol jen zvolna a pomalu, jelikož v některých důlech, jako v Anenském a Prokopském, byl vzduch otráven. Na Anenském důlu po prvém spuštění horníků, kteří se bez pořízení vrátili, vyvalil se ihned za klecí sloup dusivého, smrdutého kouře. Vyváželo se z důlu Františka Josefa a z důlu Vojtěšského. Dolem Vojtěšským vyvezeno více mrtvol z obzorů 22., 29., 30. a 31. Ráno spustil se na obzor 30. hormistr p. Stefan se 4 důlními tesaři: Kvapilem, Fr. Tomáškem, Jos. Duškem a Petrem Rudlerem, by prohlédli místa, kde nejvíce horníků pracovalo. Pan hormistr s Rudlerem vzdálili se od důlu mezi tím, co ostatní nakládali mrtvoly do vozu v kleci. Práce ta trvala několik minut; hormistr posud se s Rudlerem nevrátil, druzí však pocítili náhle, že slábnou jejich síly, a davše znamení šťastně vyjeli z důlu. V okamžení spustili se jiní ochráncové, by vyhledali hormistra a Rudlera, a šťastně podařilo se jim zmizelé zachrániti. Byli vyvezeni polomrtví a teprve po delší době mohli býti životu navráceni. Vedle rozkazu J. E. c. k. ministra orby nebylo více horníkům dovoleno spustiti se vícekráte než jednou do důlu. Mrtvoly, jichž napočítalo se do večera 2. června přes 90, byly s chvatem odváženy na hřbitov příbramský a březohorský. Některé dopraveny byly též do obcí vůkolních, když při vyvezení mrtvoly rodina o to požádala. Většina jich nalezena v chodbách blíže důlu, obrácených směrem k důlu a ležících obličejem do země; zastihla je děsná smrť při útěku.

Den 2. června zůstane Příbramanům v paměti po celý život. Není ani možno, by naprosto vymizel ze srdce dojem tak hluboký, tak bolný, jaký se zmocnil každého, kdož přítomen byl hromadnému pohřbu prvých 29 obětí katastrofy. Smutný hlas zvonů hřbitovního kostelíčka krátce před 7. hod. večer zahlaholil nad tichým hřbitovem; pravím nad tichým hřbitovem, neboť tisíce lidí, kteří v tu dobu na hřbitově se nalézaly, nerušili velebné ticho, v němž tu a tam ozval se bolestný vzdech zarmoucených vdov. Srdce rozrývající byl pohled na řadu rakví (30), jež postaveny byly podél západní zdi hřbitova; bylť tak řídký, tak nevídaný, že srdce usedalo. Veledůstojný pan vikář a děkan P. Ant. Vojáček vykonal s assistencí ředitele arcib. konviktu p. P. A. Lóra a dvou pp. kaplanů obřady pohřební, při nichž někteří pp. učitelé, členové pěv. spolku „Lumíra“ a čekatelé učitelští zapěli dojemný pohřební sbor. Kam pohlédlo oko tvé, tam zřel jsi skormoucenou tvář, oko zarosené, všude jevil se bol nezměrný. A ten průvod! Neudá se zajisté v životě obyvatelů menšího města zříti 29 pohřbů najednou, u nás viděli jsme to ponejprvé a nezapomeneme na výjev ten.

horymir1-3

V hlubokém společném hrobě ukládána s děsnou pravidelností rakev za rakví, za každou rakví bolestný výkřik opuštěných. Nepamatuji se, že bych byl slyšel vřelejší společné modlitby, než byl „Otče náš,“ jejž veškeří shromáždění nad hrobem se modlili. Výše uvedení zpěváci zapěli i u hrobu dojemný sbor. Po vykonaných obřadech vyzval c. k. vrchní horní rada p. J. Novák shromážděné horníky, by společně zemřelým svým spoludruhům provolali poslední „Zdař Bůh.“ Vyzvání bylo tiché, vždyť bol tlumil hlas řečníkův a i zvolání dušeno bylo vzlykotem, nebyl to obvyklý pozdrav bodrého hornictva, bylo to „s Bohem,“ v němž obrážel se všechen bol, všechen zármutek, jejž pocítili účastníci pohřbu nad záhy ztracenými životy. Pohřbu súčastnil se J. E. místodržitel král Českého p. hrabě Frant. Thun, J. E. ministr orby p. hrabě Falkenheyn, c. k. zemský horní hejtman p. A. Kautný, c. k. okresní hejtman p. baron O. Weber z Ebenhofu, c. k. vrchní horní rada p. J. Novák, měštanosta p. K. Hail, c. k. horní rada p. Onderka a přečetné úřednictvo horní i zeměpanské, professoři, učitelé, členové sboru ostrostřeleckého a nepřehledné obecenstvo. Jest pochopitelno, že bylo-li vůbec něco s to, aby zmírnilo bol nešťastných opuštěných, že to bylo účastenství obou vysokých hodnostářů a všeobecná soustrasť a všeobecný bol, jejž zříti bylo na tvářích všech. Dobojovali jste boj na světě tomto, nechť propůjčí Vám Bůh korunu,- kterou přislíbil těm, kdož Ho milují.

Téhož dne pohřbeni byli v Příbrami společně: Havelka Fr. z Příbramě, Kottner Jan z Podlesí, Lexa Vojt. z Příbramě, Káš Jan z Příbramě, Jech Prok. z Příbramě, Sláma Frant. z Dubence, Havránek Jos. z Příbramě, Dupač Jos. z Příbramě, Sýkora Frant. z Příbramě, Bláha Jos. z Podlesí, Mareš Kašpar z Lazce, Veselý Frant. z Příbramě, Kovář Jak. z Brodu, Brožík Frant. z Podlesí, Hummel z Nov. Podlesí, Vondrášek Mat. z Příbramě, Brož Em. z Příbramě, Vitíz Prok. z Příbramě, Lukeš Jos. z Trh. Dušník, Felsenberk Alex. z Trh. Dušník, Hrubý AI. z Příbramě, Stočes Frant. z Oseče, Mühlfeld Jan z Drml. Pole, Sacher Frant. z Příbramě, Hrodek Al. z Podlesí, Míka Al. z Nov. Podlesí, Pilousek Frant. ze Zaboře, Matějka Jos. z Příbramě, Gregr Ant. z Příbramě, Kliment Ant. z Příbramě; jednotlivě: Ježek Jos. ze Zaboře, Kalík Jak. z Příbramě, Rener Jan z Příbramě, Vondruška Jos. z Příbramě, Pešek Ant. z Příbramě, Schöffl Václ. z Příbramě, Vojífr Karel z Příbramě, Pos Jan z Podlesí, Sadil Em. z Příbramě, Gaier Jan z Příbramě, Beer Aug. z Příbramě. — Na Břez. Horách byli v týž den pohřbeni: Nekolný Frant. z Břez. Hor, Nešvera Jos. ze Zaboře, Boháč Heřman z Břez. Hor, Kok- stein Mat. z Břez. Hor, Veiner Jan z Břez. Hor, Buchal Mat. z Vys. Pece, Slabihoudek Jos. z Břez. Hor, Malý Em. z Vys. Pece, Vintiška Václ. z Břez. Hor, Hummel Frant. z Břez. Hor, Vondrášek Fr. ze Zaboře, Slabihoudek Prok. z Břez. Hor, Jech Hynek z Břez. Hor, Sladovník Jos. z Břez. Hor, Kokstein Václ. z Břez. Hor, Dubec Jan z Břez. Hor, Žlutický Aug. z Břez. Hor, Dražan St. z Břez. Hor, Hrubec Hynek z Břez. Hor.

Nadešel den 3. června. Máme tu opět začíti s vypisováním jednotlivých scen, které se tu udály? Smutná jedna jako druhá, bolestné a děsně úchvatné byly všecky. Nebylo již naděje, že by kdo ještě při životě zachován býti mohl. Horník Soukup, jenž ve středu o 7,5. hodině zázračným způsobem vyváznul, byl posledním, jenž uniknul hrůzné smrti. Od onoho okamžiku ni jediný živý nebyl na den vyvezen. V pátek pracováno střídavé na všech důlech na vyvážení mrtvých, jedině v Mariánském důlu veškeré úsilí bylo marným. Kouř a zápach z důlu vycházející jednak, jednak pak pobořené a shořelé roubení, počínající již na obzoru 20., činí sjezd posud nemožným. Není lze dopátrati se určitého počtu nešťastníků, rosteť každým okamžikem počet vytažených i počet pohřešovaných; co nyní zvíš. za půl hodiny již není pravdou. K mnohým obtížím, jež se vyvážení mrtvol v cestu kladly, přidružila se v pátek ještě jedna — hniloba mrtvol. Zpozorovali jsme, že tak mnohý horník, jenž vzdoroval ve středu i ve čtvrtek otravnému vzduchu v důlu a ochotné vrhal se v nebezpečí, neubránil se v pátek děsnému dojmu a jen s tajemnou hrůzou spouštěl se v důl, věda, že udá se mu zříti výjevů, jakéž srdcem každého mocně pohnouti musí. Lid, jeuž druhdy houfně obstupoval místa, kde se sjíždělo, ztenčil se znenáhla; nejsouť výjevy, jaké při vystoupení z důlu se udávají, způsobilé, aby snésti je mohly čivy člověka citlivého. Počet diváků ztenčil se zatím jen na ty, kdož ještě postrádají někoho ze svých drahých. Veškeří posud nalezení jsou dělníci z rozličných důlů, leč vesměs poblíže pracujících; k mrtvým horníkům důlu Marianského, hlavně pak k těm, kteří pracovali na straně jižní, nebylo posud možno vniknouti. Mrtví horníci byli v pátek večer o 7. hodině pochováni a sice 28 v hrobě společném a 12 ve zvláštních hrobech. Téhož dne pohřbeni byli v Příbrami společně: Káš Dom. z Příbramě, Chmelíček Jos. ze Zaboře, Škola Jos. z Oseče, Suchopár Jan z Příbramě, Melichar Václ. z Příbramě, Pacholík Jos. z Podlesí, Fleger Jos. z Příbramě, Schöffel Ad. z Podlesí, Havelka Frant. z Orlova, Muzikář Jos. z Podlesí, Habada Mat. z Příbramě, Pacholík Vojt. z Příbramě, Bálek Václ. z Příbramě, Stračánek Ant. z Něm. Lhoty, Lexa Vojt. z Příbramě, Káš Jan z Příbramě, Havelka Jos. ze Sázek, Veselý Al. z Podlesí, Majer Jos. z Příbramě, Kop Ad. z Podlesí, Syrotek Petr z Konětop, Jaroch Václ. z Dubence, Rada Jos. z Orlova, Hrbek Mat. z Lazce, Sláma Petr z Vrančic, Zadražil Tom. z Podlesí, Vacek Frt. z Dubence, Poslušný Jos. ze Zaboře; jednotlivě: Soukup Jan z Příbramě, Tomášek Jos. z Drml. Pole, Luft Prok. z Příbramě, Holas Fr. z Příbramě, Květina Eduard z Orlova, Bouška Jos. z Lazce, Nachtmann Aug. z Oseče, Káš Jos. z Trh. Dušník, Kolář Martin ze Zaboře, Vokurka Tom. z Příbramě, Ježek Matěj ze Zaboře, Květoň Frant. z Drml. Pole. — Na Břez. Horách byli v týž den pohřbeni: Karel Petrášek z Břez. Hor, Vítek Václ. z Břez. Hor, Stoklasa Jan z Břez. Hor, Štěpán Matěj z Břez. Hor, Vlk Adolf z Nov. Podlesí, Bělka Mat. z -Vysoké, Trčka Jos. z Břez. Hor, Hrdina Jos. z Břez. Hor, Lexa Fr. z Břez. Hor, Holas Jos. z Břez. Hor, Skurovec Ant. z Břez. Hor, Fous Václ. z Břez. Hor, Chyba Václ. z Břez. Hor, Pospíchal Aug. z Břez. Hor, Němec Jos. z Břez. Hor, Petýrek Prok. z Břez. Hor, Lukeš Fr. z Břez. Hor, Lukeš Al. z Břez. Hor, Vaněrka Fr. z Břez. Hor, Telenský Václ. z Břez. Hor, Petráň Jos. z Břez. Hor, Haderer Václ. z Břez. Hor, Jungbauer AI. z Břez. Hor, Klofát Frant z Bohutína, Klofát Václ. z Bohutína, Kotner Jos. z Narysova, Jarolímek Tom. z Havírny, Hadač Jos. ze Žežic, Ladma Jos. ze Zaboře, Burian Jos. z Vys. Pece, Burian Ant. z Kamené, Lála Fr. z Havírny, Fiala Mat. z Břez. Hor, Neiberg Karel z Podruhel, Oberläuder Fr. z Břez. Hor, Gaier Jan ze Žežic, Černý Mat. ze Zavržic, Valta Mat. ze Žežic, Vošmík Prok. z Narysova, Svovoda Em. z Vysoké Pece, Ježek Jan z Břez. Hor, Karas Frant. z Narysova, Kalát Boh. z Havírny a 5 nepoznaných.

Dne 4. t. m. ráno pohřbeni byli v Příbrami: Soukup Fr. z Konětop, Melichar Fr. z Příbramě, Melichar Václ. z Příbramě, Bajer Jan z Příbramě, Provazník Ant. z Nové Hospody, Havelka Frant. z Hájů; na Břez. Horách: Farář Václ. ze Žežic, Hlinka Václ. z Břez. Hor, Hásner Vojt. z Břez. Hor, Chalupecký Frant. ze Střebska.

Neuvádíme tuto určité počty pohřešovaných a nalezených, měníť se každým dnem, ba každou hodinou; také o tom pochyby není, že jiná ústa jinou zprávu mají i jiná čísla. Dotazujíce se a pátrajíce po číslech určitých na místech kompetentních, zvěděli jsme, že posud počet pohřešovaných přesně a určitě sdělán býti nemohl. Byli totiž v patek se strany c. k. okres, hejtmanství rozesláni zřízenci do veškerých obcí hejtmanství Příbramského a Blatenského, kde vůbec horníci při závodě příbramském zaměstnaní bydlí, aby vyšetřili počet pohřešovaných. Při rozsáhlosti udaného území a při nespolehlivosti udání bydliště jednotlivců jest pochopitelno, že v době dvou dní obsáhlá práce tato vykonána býti nemohla. Tolik však zjištěno, že do dnešního dne dopoledne pohřbeno bylo 160 mrtvých a sice na hřbitově příbramském 89 a na hřbitově březohorském 71. Do počtu toho nejsou zahrnuti oni zemřelí, jižto vyžádáni byvše od svých rodin soukromě ve vůkolních obcích pohřbeni byli. Počet těchto jeví se oproti udaným číslům ovšem velice nepatrným, jelikož v Příbrami, na Břez. Horách a v nejbližších přifařených obcích bydlí největší část hornictva, jež pracuje v důlech Marianském, Vojtěšském, Anenském, Prokopském a v důle Františka Josefa.

Co pak se týká dalších pokusů o vyvezení mrtvých, dějí se tyto stále na důlu Vojtěšském a Františka Josefa. Zvláštní jest ta okolnost, že otravný vzduch, jenž na počátku katastrofy nejdéle ušetřil chodby dolu Anenského, od prvé noci po neštěstí je vyplnil a posud každý pokus spustiti se do důlu tohoto nemožným činí. V pátek učiněn o 4. hodině ranní prvý pokus spustiti se do důlu a vyvezeni do 8. hodiny 3 mrtví. Další pokus, jejž učinil naddůlní p. K. Bouška, spustiv se s dvěma horníky na obzor 22., byl by málem skončil smrtí naddůlního. Byv vyvezen na den stěží byl životu navrácen a jelikož utrpěl při pádu značné poranění na hlavě, byl dopraven téhož dne do zdejší všeobecné nemocnice.

J. Exc. místodržitel p. hrabě Frant. Thun odjel ve čtvrtek na večer do Hluboše zároveň s J. Exc. p. ministrem orby k návštěvě rodiny J. J. knížete z Oettingen-Wallersteinů, odkudž do Prahy se odebral. J. Exc. ministr orby opustil město naše v pátek odpoledne, prohlédnuv si na Břez. Horách kostel, sirotčinec, opatrovnu a noclehárny.

Tím končíme pro tento týden zprávy své, ponechávajíce si zprávy podrobné pro dobu příští s upřímným přáním, aby nezarmoutily ještě u větší míře beztoho již hluboce sklíčená srdce naše i srdce laskavého čtenářstva.

Hrůznýť osud stihl četné horníky zdejší, nezměrná bolesť zahlodala se do srdcí pozůstalých rodin, avšak nemalá čásť bolesti té dopadla na nás všecky, na nás, kteří vidíme veškerý ten bol a hluboký zármutek nešťastných, kteří chvějeme se bolestí nad každou nové oznámenou ztrátou svěžího ještě života. Oproti trudným výjevům, jaké udály se před zraky našimi v právě uplynulých dnech, nemůže srdce člověka zůstati lhostejným, nemůže utuchnouti cit, pobádající k rychlé, aspoň částečné pomoci. Víme sice dobře, že katastrofou přesmutnou nejsou postiženi jenom horníci, víme, že dotkne se zhoubně i poměrů širších kruhů, leč přece voláme: Není nám tak zle, abychom usušiti nemohli aspoň několik kapek z oněch proudů slzí, jež řinuly se a řinouti se budou bohužel ještě déle s ustaraných tváří vdov a s dětinských tváří sirotků, jižto posud nemohou postihnouti rozsah celého neštěstí, jež na ně uvalil krutý osud. My především byli jsme svědky celého neštěstí, my slyšeli srdcelomný nářek opuštěných, my sledovali jsme hrůzné následky jeho od počátku, dokažme, že všecky tyto hlasy neminuly se sluchu našeho bez účinku, že ozvala se v hrudi naší struna soucitu a lásky k blížnímu, jíž tolikeré zachvění mocně otřáslo. Není zapotřebí, abychom tklivým nějakým líčením hleděli vypsati smutné, boluplné postavení nebohých; my, kteří s hornictvem ode dávna obcujeme, známe předobře život strastiplný chudé hornické rodiny, když osud vyrve ze středu jejího onu hlavu, jež se o ní stará, když ochromí ruku, jež za ni pracuje, když odejme rodině onoho, o nějž se v celém živote opírá, s nímž žije, s nímž se veselí i strádá. Pomoc, byť sebe větší, jaká odkudkoliv poskytnuta bude, nedovede nikdy nahraditi ohromnou ztrátu. Hleďme tedy i my všemi silami k tomu, aby ztráta ta byla aspoň zmírněna.

horymir1-2

ukázka inzerce pro přiblížení atmosféry roku 1892


Poděkování patří pracovníkům Státního okresního archivu Příbram. Bez nich by tento článekl nebylo možno připravit. Díky!

Návštěvy stránek

Dnes 1

Včera 21

Za týden 69

Za měsíc 405

Celkem 38245

Currently are 17 guests and no members online

JSN Epic template designed by JoomlaShine.com