výtah ze studie, která vyjde ve sborníku Podbrdsko v roce 2013
Věra Smolová, František Stehlík
Jan Antonín Alis byl čtvrtou generací rodu, který ve zdejším kraji založil jeho praděd Ludvík de Alis. Tento vůbec první zlatník v královském horním městě Příbrami sem přišel z Francie roku 1676. Zdálo by se, že si nevybral nejlepší čas. Náš císař a král Leopold I. byl totiž tehdy s francouzským králem Ludvíkem XIV. ve válečném stavu, a tak byl každý Francouz přinejmenším podezřelý. Ludvík de Alis se buď doslechl, že jezuité na Svaté Hoře podnikají z darů rozsáhlé stavební práce a že by se tu mohl hodit i zlatník, nebo ho jezuité přímo pozvali. V každém případě Ludvík nepřišel s prázdnou, v Příbrami se rozhodl usadit a poohlédl se po vhodném spojenci, kterým byl pekař a primátor Václav Šusta. Ludvík Alis si vzal Šustovu dceru Annu a od tchánů dostal na rynku spáleniště, na němž bylo možné postavit nový dům. Přesto trvalo několik let, než Ludvík Alis získal v Příbrami měšťanské právo. Pak už mu nic nepřekáželo v provozování jeho řemesla. Pracoval jak pro Svatou Horu, tak pro kostel sv. Jakuba. Svým sňatkem, majetkem a všestrannými schopnostmi se rázem zařadil mezi nejpřednější příbramské měšťany. Brzy se stal radním a od roku 1690 působil jako přísežný příbramského horního úřadu, pod jehož správu spadala důlní činnost nejen v Příbrami, ale i v Jílovém, Novém Kníně a Kašperských Horách.
S manželkou Annou měl Ludvík Alis několik dětí. Z nich syn Matěj Václav Dismas Alis se narodil někdy kolem roku 1680. Oženil se s dcerou Filipa Wiessera, příbramského radního a posléze primátora. A právě Filip Wiesser přispěl významnou měrou k tomu, že jeho zeť Matěj Alis byl roku 1704 jmenován šichtmistrem při nově postavené městské vysoké peci u Bohutína (ves Bohutín prodali březnickým jezuitům roku 1667 příbramští konšelé, aby měli z čeho splácet dluhy, které městu zbyly ještě z dob třicetileté války. Kromě mlýnů na Litavce nebylo v okolí nic). Matěj se sem s manželkou hned přistěhoval a jejich obydlí bylo postaveno zcela jistě v místech dnešního domu č. p. 1. Již v září toho roku se jim zde narodila dcera Terezie Brigitta. Byla vůbec prvním dítětem, které se u příbramské železné pece narodilo a bylo zaneseno do příbramské matriky. Od roku 1707 do roku 1724, tedy prakticky až do své smrti (1725), působil Matěj současně i jako císařský šichtmistr při důlním závodu Příbram.
Jeho syn František Zikmund Alis se narodil ve Vysoké Peci roku 1706. Po otcově smrti převzal vedení železářského závodu, titulovali ho šichtmistr při horách železných. Alisova rodina odešla v roce 1740 do Příbrami, kde František Zikmund zemřel jako radní v roce 1772.
Ve Vysoké Peci se 11. ledna 1732 Alisovým narodil syn Jan Antonín, kvůli němuž jsme se tu vlastně sešli. Zřejmě absolvoval horní školu v Jáchymově a v osmnácti letech nastoupil jako praktikant k příbramskému hornímu závodu. V roce 1755 byl jmenován šichtmistrem a brzy na to byl služebně přidělen do Kutné Hory. Až dosud nebylo o jeho kutnohorských osudech prakticky nic bližšího známo, přestože se již několik našich předchůdců archivářů či historiků velmi snažilo. Zlom nastal až v okamžiku, kdy pan František Stehlík navrhl ještě jednou a vlastníma očima prohlédnout údajně už prozkoumané kutnohorské matriky. Tak jsme se konečně dozvěděli, že v roce 1757 se Jan Alis, Jeho císařské a královské Milosti na Horách Kutnách šichtmistr, oženil s urozenou, ctnou a šlechetnou pannou Barborou, pozůstalou dcerou po nebožtíkovi urozeném pánovi Janovi Kryštofovi Gluthovi z Herlen, bývalé Jeho císařské a královské Milosti na Horách Kutnách dohledači při šmelcovních hutích a uhelném písaři.
Dne 7. října 1759 byl v Kutné Hoře pokřtěn jejich syn Antonín Josef Václav Jan Nepomucký. O necelé tři roky později byl v ohrožení života v kapli kutnohorské mincovny pokřtěn Ignác, který krátce na to zemřel. V tomto zápisu však byl jeho otec Jan Antonín Alis uveden jako primátor Kaňku! Proto jsme se znovu obrátili na paní archivářku Janu Vaněčkovou v Kutné Hoře a ta zjistila, že Jan Antonín Alis se stal už v srpnu 1760 primátorem královského horního městys Kaňku a hospodářským inspektorem. Postupně si v Kaňku koupil několik domů. V roce 1770 mu bylo nařízeno, aby se odebral k ohledání horního místa do Třeště u Jihlavy, která náležela hraběti Herbersteinovi, už tehdy byl Alis uznávaným odborníkem. Dne 8. května 1772 odešel z Kaňku do Příbrami jakožto tam ustanovený císařský a královský huťmistr.
Jan Antonín Alis byl dán slavným způsobem do výslužby roku 1799, bylo mu tehdy už 67 let. Krátce před svou smrtí 19. září 1801 prodal svůj dvůr neboli ovčín u Zdaboře, který zdědil po své babičce. Byl pohřben na příbramském hřbitově v jeho dnes již zrušené části. Ještě v první polovině 20. století byla ve sklepě báňského ředitelství na náměstí v Příbrami uchovávána jeho náhrobní deska, na níž bylo uvedeno, že tento malý pomník z upřímné lásky a velké úcty věnoval památce svého počestného otce jeho vděčný syn. Ví snad někdo, kam se náhrobní deska poděla?
Jediný Alisův syn Anton měl být opravdu za co vděčný. Nejprve se stal havířem, později působil jako aktuár horního úřadu v Příbrami. Oženil se a narodilo se mu osm dětí, z nichž však přežil pouze jediný syn Josef Jan Alis (*1794). Koncem 18. století byl Anton Alis přeložen do Stříbra, kde se stal roku 1801 prvním hormistrem nově zřízeného horního úřadu. Zdědil veliký otcův majetek a zřejmě někdy v té době se znovu oženil. Ve Stříbře však náhle zemřel 9. prosince 1807, bylo mu pouhých 48 let. Jeho jediný, tehdy sedmnáctiletý syn Josef Jan odešel z neznámých důvodů, ale zcela dobrovolně do armády a jeho stopy alespoň prozatím mizí na napoleonských bojištích.