Od 13.00 do 17.00 hod. odpolední po oba dva dny se stal spolek Řimbaba pro všechny, kteří ať již cíleně, protože o této možnosti návštěvy věděli z našich webových stránek či z letáků, tak i pro náhodné turisty, otevřenou náručí.
Mohli navštívit stálé expozice našeho spolku jako je celoroční expozice betlémů nebo expozice dobových krojů včetně prostudování našich obrazových kronik. Ovšem v těchto „svátečních dnech“ ožil i „hornický domek“. Jeho dobově zachovalé nitro nabízelo spoustu tradičních velikonočních pokrmů s možností ochutnávky, ale byl hlavně vyzdoben nezměrným počtem velikonočních dekorací. Od krajkových vajíček, patchworkových vajíček, malovaných perníčků až po kraslice provedené různými způsoby.
Velikonoční svátky jsou brány dnešní populací s přízviskem „svátky JARA“. Ale jen v kratičkém shrnutí si připomeňme oba dva dny, sobotu a velikonoční neděli neboli Boží hod velikonoční.
Co se dělalo na bílou sobotu?
Tento den se uklízelo a bílilo, připravovalo se a chystalo vše na slavné Vzkříšení na Boží hod velikonoční. Vařily se obřadní a sváteční pokrmy, pekly mazance a velikonoční beránci. Pletly se pomlázky z vrbového proutí, vázaly březové metličky a zdobila vajíčka.
V mnoha vsích bylo zvykem, že se doma uhasila všechna ohniště, před kostelem vložila hospodyně na hraničku vlastní polínko, a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý oharek domů a žehnala jím oheň nový. Skončením bílé soboty se završil také dlouhotrvající půst.
Jak se slavil Boží hod velikonoční?
K této neděli patří tradiční velikonoční pokrmy – beránek, mazanec, ale také vejce, chleba a víno, které se dříve světily ráno při mši. Kromě symbolického významu měl tento zvyk i praktický podtext – po období dlouhého předvelikonočního půstu by mohl náhlý přechod k tučné stravě přivodit zdravotní obtíže. Proto se světily pokrmy, které měly tělo na návrat k běžné stravě pozvolna připravovat. Kousek z takto posvěceného jídla dostala v tento den každá návštěva, která vešla do domu.
Stejně tak i u nás byla pochystána spousta dobových pokrmů, například Jidáše s medem, mazanec, Boží milosti a mnoho dalších.
Náš hornický domek nabízel pro děti ale i dospěláky možnost si vytvořit pomocí vosku vlastní kraslici, a nebo možnost ozdobit si cukrovou polevou velikonoční perníček.
Neděle byla ještě doplněna zvykem „vynášení Morany“. V půl třetí odpoledne se průvod v čele s Moranou vydal k bohutínskému rybníku, aby tak definitivně ukončil jejím vhozením do vody vládu zimy.
A jak vypadala naše Morana….????
Figura Smrtky byla na dřevěné tyči oblečená do ženských šatů a zdobena kraslicemi.A jak říká tradice Smrt je vynášena z vesnice za zpěvu obřadních písní a poté vhozena do vody či do příkopu, pálena nebo zakopávána do země. Poté se všichni rozutekli a věřili, že ten kdo doběhne do vesnice poslední, do roka zemře. Házením do vody nejspíše nejde o zničení Smrti a Zimy, ale pouze o její poslaní zpět do podsvětí, do kterého je vodní tok branou.
Jelikož tradičně pořádáme tyto velikonoční dny, našla se již spousta příznivců, kteří nejenom, že se k nám rádi vrací, ale byli nám jimi věnovány letos i drobné dekorace, např. perníky.
Jsme rádi, že náš hornický spolek Řimbaba nezůstává neznámým a ke svým stálým příznivcům přibývají další. Za to všechno samozřejmě patří dík především členkám spolku neboť „ženská ruka“ je v tomto případě hlavní podporou a bez ní by nebyla tak krásnou a pestrou jako byla.
Dana Mikšíková
