Návštěva dolu Rožná aneb reportáž z jiného úhlu pohledu…

Uraňáci, jak se horníkům z uranových dolů říkalo a rudňáci – ti z dolů rudných, to vše „řimbabáci“, se rozhodli navštívit Důl Rožná I, hlubinný uranový důl poblíž obcí Rožná a Dolní Rožínka. Jednalo se o jediný funkční uranový důl v Česku i v Evropě po roce 2000. Ovšem tentokráte neodjeli jen bývalí horníci a nadšenci pro historii fárání v mužském zastoupení, ale i čtyři, teď již po absolvování celé akce, se nebojím říci odvážné ženy. Cesta do obce Dolní Rožná trvala přibližně 2 hodiny jízdy autem.

Na naši celkem 15 člennou výpravu již čekal zástupce dolu Rožná I Ing. Jiří Šikula aby nás nejen přivítal, ale pověděl i ve stručnosti krátkou historii o jejich dole, protože vše obšírněji probereme až na místě. Ale na jakém místě? Pokud vše „klapne“ tak sfáráme na 24. patro tj. cca 1200 metrů pod zem do posledního patra vytěženého dolu.

A tak se bez zbytečného zdržování odebíráme do šaten po horníky, kde už na nás čeká připravený hornický pracovní „mundur“ – triko, spodky, fáráky, holínky s onucemi a pro nás zimomřivější ženy prošívaná vesta. Nepředstavujte si „nové oblečky“, ale stejné, které si zde oblékali chlapi na šichtu. Jsou již dosti vetché a pospravované

Přiznám, že vše se dalo, jen s „onucemi“ jsme si nevěděly rady a tak jsme na požádání dostaly názornou ukázku s dovětkem, že ponožky by do holin chlapi mít nemohli, protože nesají a brzo by se rozedraly. Tak hotovo – ustrojeny. A nyní již nebrání nic v tom, abychom se odebraly ke zbytku naší výpravy. ;Již nás netrpělivě očekávali. Možná protože se chtěli pobavit jak nám „padne hornický pracovní obleček“ nebo protože už jsme spěchali sfárat, ale ještě bylo třeba se dovystrojit. No a tak tedy ještě připevnit na opasek baterku se svítilnou, přilbu a v dnešní době „sebezáchranný dýchací přístroj“ Dräger. Nikdy jsem se s takovou „černou krabicí“ o rozměru  20x25x15 cm a vážící cca odhadem tak asi 3,5 kg nesetkala. Ovšem když se dozvíte, že v případě požáru Vám dokáže vyrobit kyslík, až na 3 hodiny, tak si jí celkem bez reptání vezmete. Po krátkém nastínění co na nás v podzemí čeká, odcházíme ke kleci, abychom mohli pomalu a postupně po skupinkách cca 6 osob v etáži „zmizet“ v podzemí dolu Rožná.

Klec měla tři etáže. S posledním nastoupivším a zarachocením uzavírajících se dveří klece se ozývá ještě zvonění… 5x jízda mužstva? Padáme dolů rychlostí zhruba 4 m za sekundu, protože v rámci bezpečnosti větší rychlost zde není povolena. Je to zvláštní pocit, když si na chvilku uvědomíte, že náš život visí na jednom lanu. Klece a těžní stroj jsou původní a jak se dozvídáme cestou, výdřeva jámy je původní od počátku otevření dolu v roce 1957. Stísněni v kleci troškou asi iúzkosti pozoruji jak cestou dolů se nám míhají kolem klece světa z jiných pater a cítím vlhkost výdřevy, kde místy odkapává voda až na mne do klece. Vzala jsem si s sebou foťák a tak si ho chráním, aby mi moc nenavlhnul… Čas mi utíká nějak rychleji, neboť pozoruji, že jízda se zpomaluje. Zastavujeme. Opět zvukový signál … zvonění. Rachocení dveří klece, které se otvírají. Vystupujte pomalu, je tu vlhké a kluzké prkno, oznamuje havíř, který na nás čeká na nárazišti na 12. patře. Máme zase pod nohama zemi, i když v hloubce cca 620 metrů. Rozkoukávám se po nárazišti. Kolem jsou důlní vozíky „hunty“. Některé plné materiálu, který se z dolu vyváží, další prázdné, ale všechny zrezavělé jako liška.

Odtud se vypravujeme „po svých“ štolou zhruba 1.5 km ke druhému nárazišti, kde bychom se mohli dostat na zmíněné 24. patro. Mám zmíněný foťák a tak si říkám, že bych měla dokumentovat. Ale světla tu moc není, i když štola je sporadicky místy osvětlena. Svítím si světlem umístěným na přilbě a ještě s baterkou v ruce a prohlížím vylámanou „díru“ – překop kterým procházíme a pořizuji sem tam nějaký obrázek. Štolu v některém úseku zpevňují železné obloukové vzpěry a proti uvolňování horniny jsou místy i použité sítě. Pod nohama mám kolejnice někde ve vodě. Není tu ticho, jak by se mohlo myslet, když těžba byla ukončena. Minimálně ho narušuje intenzivní hluk ventilátoru, který zajišťuje proudění vzduchu štolou. Cestou jsou i bezpečnostní dveře, které regulují tah vzduchu chodbou. Jsem ráda, že se zavřely a hluk od ventilátoru se podstatně zmenšil. Teprve nyní člověku dochází, že při aktivní těžbě musel být na pracovištích pořádný rámus. Sbíječky, bagry, projíždějící mašinky s vozíky. A než-li si to všechno představím, došla jsem ke speciálnímu vozu. Je celý bílý s červeným křížem na boku. Jedná se o vozík pro „marody“. Chlapům, kterým se stal úraz, a nebo bohužel i v tom horším případě, že došlo k úmrtí, sloužil pro dopravu k jámě.

Pomalu se zastávkami výkladu o práci a místě samém, které nám vypráví pan Šikula, jsme se přiblížili k druhému nárazišti a tím bychom měli sjet na čtyřiadvacítku. Opět už mi známý rachot dveří klece, zvonění, pomalý rozjezd jen s trošku větší rychlostí klesání na 6 metrů za sekundu „padáme“ dolů. Povedlo se. Klec zpomaluje. Už vidíme přes mříže z klece prostor náraziště na slepé štole a ceduli s označením 24. p.

Tak se podařilo, jsme tu. Vyhloubený prostor je nad mé očekávání velmi prostorný. Asi především tím, že je to i místo s výtahem pro spouštění a vyvážení větší důlní techniky nebo velké kontejnery. Je zde kabina, ze které se řídila činnost na nárazišti. Ovšem čas kdy už je na patře těžba zastavena, se podepsal na vizáži zmíněné kabiny.

Dostáváme informace, jakým způsobem se pracuje v dole při ražení pater s nalezišti uranové rudy. V ložisku bylo od roku 1957 do roku 2012 vytěženo 16,3 milionů tun uranové rudy. Při průměrné koncentraci 0,119 % uranu v těžené rubanině bylo zpracováno prý bez mála 19500 tun U-rudy. Ještě zajímavá informace proběhla, že v roce 1996 dobývací prostor byl nařízením z Liberce zmenšen z původních 1200 ha na dnešních 876 ha. Celý výklad již nedoposlechnu protože si chci ještě udělat i nějaký ten obrázek na „památku“. Ono v dnešní době kdy je už dobývání na příbramsku , ale i skoro všude ukončeno, kdy se mi ještě poštěstí se podívat tak hluboko do nitra dolu. Právě je vydán pokyn k opětovnému nastupování po skupinkách do klece a odjezd zpět na 12. patro, kde musíme absolvovat zpět cestu pěšky překopem. Ale stíháme ještě vzpomínkovu společnou fotografii.

Ovšem ještě si pan Šikula pro nás připravil překvapení neboť nás na 12. patře vede ke strojovně. Je to už zmodernizovaná kabina, ve které je umístěn počítač s monitory na kterých je přesně vidět pohyb klecí při průjezdu na jednotlivých patrech a všechny důležité inofmace o stavu těžního stroje.

A proč to tak dobře vím? Protože nás pozval k sobě dovnitř. Jeho pohled z kabiny je přímo na dva bubny s lany. Právě tyto lana nás spouštěla a opět vytahovala z 24. patra. V době aktivní činnosti dolu se prý také denně vyvezlo až 500 vozíku vytěžené horniny. Strojníci se střídali, protože soustředění na práci „bez PC“ bylo velmi vyčerpávající. Vždyť jsou tam dole „v díře“ … kamarádi .. Ale přišlo Usnesení vlády České republiky v lednu 2016, které stanovilo uzavírku dolu Rožná 1 do 31. 12. 2017. Tehdy práce v dole se od té doby obrátily místo ražby na demontáže a likvidaci techniky a zařízeni. Ovšem novým projektem pro udržení pracovních míst a pro využití dolu je Podzemní výzkumné pracoviště Bukov. Jedná se o projekt Správy uložišť jaderného odpadu (SÚRAO), na kterém se podílí DIAMO, s.p. především ražbou systému důlních děl v důlním poli jámy Bukov právě na 12. patře kde se nacházíme. Má sloužit k vědeckým účelům o horninovém prostředí a posouzení vhodnosti horského masivu k budování podzemního úložiště jaderného odpadu.  SÚRAO vzniklo v roce 1997 za podpory ministerstva průmyslu a obchodu, kterému tak uložil atomový zákon č. 18/1997 Sb. SÚRAO dostala od Vlády České republiky zadání pro výběr dvou kandidátních lokalit pro hlubinné úložiště jaderného odpadu za účasti dotčených obcí. Ale tohle jsem se již dočetla na tabulích na místě samém, neboť přesun sem byla poslední tečka prohlídky na 12. patra.

Je vydán pokyn na cestu zpět. Světla ve výzkumném oddělení chlapi zhasínají. Místo i když už hodně moderně vypadající (přístupová cesta z větší části zabetonována anebo vysypaná štěrkem, takže tady už si holínky neumažeme) zalila černá tma. Tma, která schovává stejně tak minulost jako budoucnost dolu Rožná. Přesouváme se pěšky zpět k výtahu a už docela jako ostřílené „uraňačky“ nastupujeme do klece a opouštíme dvanácté. Odtud už zpět kde jsme dostali výstroj a fáráky. Nutno podotknou, že v závěru se vlastně dostanu zase na začátek svého povídání, neboť poslední zmínka bude k onucím. Jak jsme měli všechny nedůvěru k této součásti pracovního oblečení, tak nyní shodně všechny souhlasíme, že je to byť maličkost, ale k nezaplacení. Prostě jak se říká buď v klidu a měj nohy v teple… a to jsme opravdu měly. Třebas to vyzní jako klišé, ale za sebe mohu říci, že jsem ráda za takovouto zkušenost. Není nad to, jak já říkám vidět na vlastní oči a moci si sáhnout vlastní rukou … Díky moc kolektivu, který nás mile přijal a skvěle se po celou dobu prohlídky o nás staral, zejména Ing. Jiřímu Šikulovi.

Kulturní dům v Bystřici nad Pernštejnem se dne 29. listopadu 2017 stal místem slavnostního setkání zaměstnanců odštěpného závodu GEAM Dolní Rožínka. Sešli se „uraňáci“ všech profesí a řada dalších hostů aby společně oslavili 60. výročí těžby uranové rudy na ložisku Rožná.

Přítomné hosty přivítal ředitel o.z. GEAM Dolní Rožínka Ing. Pavel Koscielniak. Ve svém projevu připomněl zásadní milníky při dobývání a úpravě uranové rudy na Vysočině. I když bylo ložisko objeveno již v roce 1954, zahájení hornické činnosti se datuje od 27.10.1957, kdy došlo k zahloubení těžní jámy Rožná 1. Za dobu provozu se podařilo vybudovat rozsáhlý těžební a úpravárenský podnik, který vydobyl téměř 17 miliónů tun uranové rudy s obsahem 20 tisíc tun uranového koncentrátu. Při otvírce ložiska Rožná bylo vyraženo 6,7 km jam, 509 km chodeb a 96 km komínů. Těžba uranové rudy byla několikrát usnesením vlády v rámci útlumového programu prodloužena, avšak usnesením vlády č. 50 ze dne 25. ledna 2016 byla komerční těžba uranu 31.12.2016 ukončena. Dne 27.4.2017 za přítomnosti ministra průmyslu Ing. Jiřího Havlíčka, předsedy ČBÚ Praha Ing. Martina Štemberky a dalších vzácných hostů proběhl tradiční hornický ceremoniál, kdy byl na povrch vyvezen symbolický poslední vůz vytěžené uranové rudy. Dále ředitel ocenil náročnou práci, kterou generace horníků na ložisku Rožná odvedly a  připomněl,  že navzdory obtížným přírodním podmínkám byla ruda na dole Rožná dobývána s vysokou úrovní bezpečnosti práce. Z tohoto důvodu byla za rok 2016 udělena o. z. GEAM Dolní Rožínka cena za bezpečnost v hornictví „Zlatý Permon“.

Ředitel státního podniku DIAMO Ing. Tomáš Rychtařík se ve svém projevu věnoval budoucnosti odštěpného závodu GEAM Dolní Rožínka. Zdůraznil, že ukončením těžby uranové rudy nekončí hornická činnost na Vysočině. Naopak čeká o. z. GEAM náročné období zahlazování následků činnosti po těžbě uranu v území dobývacího prostoru a pokračování realizace již započatých projektů. Mezi nejdůležitější patří budování a provoz Podzemního výzkumného pracoviště Bukov, kde Správa úložišť radioaktivních odpadů bude zkoumat vlastnosti a chování horninového prostředí a podmínky podobné lokalitě budoucího hlubinného úložiště.

Další řečníci (za MPO – Ing. Eduard Muřický, za OBÚ – Ing. Dalibor Hampejs, za mikroregion Bystřicko – pan Libor Pokorný, bývalý ředitel UD Dolní Rožínka – Ing. Ludvík Trojan) zhodnotili pozitivní vliv těžby uranu na zlepšení infrastruktury v dotčené oblasti Vysočiny, zejména rozvoj okolních měst a obcí. Za šedesátileté období se na pracovištích vystřídalo několik desítek tisíc zaměstnanců, kteří byli za těžkou a nebezpečnou práci nadprůměrně odměňováni, což přineslo zlepšení životní úrovně zdejších obyvatel. Dále byla oceněna příkladná spolupráce vedení s. p. DIAMO, MPO ČR a místních samospráv při vytváření nových pracovních míst pro horníky, kteří museli ukončit pracovní poměr.

Společenskou část slavnostního setkání vhodně doplnil Cech příbramských horníků a hutníků zpěvem hornických písní.

Výše uvedené skutečnosti mají i dopad na zabezpečení báňské záchranné služby. V souladu se schváleným Služebním řádem ZBZS Dolní Rožínka došlo ke snížení počtu dobrovolných báňských záchranářů, stálou pohotovost tvoří velitel pohotovosti a tříčlenná četa záchranářů z povolání. Mimo úkolů vyplývajících z ustanovení Vyhlášky ČBÚ č.447/2001 Sb., zabezpečují záchranáři ZBZS Dolní Rožínka likvidaci hlavních důlních děl (HDD) ústících na povrch, v souladu se současnou legislativou. Nejedná se pouze o HDD související s těžbou uranu, ale i díla likvidovaná v 90. letech 20. století v oblasti rudného a uhelného hornictví, spadající do kompetence o.z. GEAM Dolní Rožínka.  

 

Autorem textu je Ing. Jiří Šikula, děkujeme!