Sociální postavení horníků na přelomu 18. a 19. století na příbramsku

Naše vyprávění začíná v malém královském horním městečku Březové Hory rokem 1878. Před třemi roky zde horníci v honbě za drahým mincovním kovem dosáhli hloubky 1000 metrů na jednom laně. Byl to světový rekord. Zrodila se tu slavná teoretická práce profesora Pošepného o původu rudných ložisek, byla tu báňská akademie. Ve dne v noci pracovalo v dolech a hutích 4-5000 dělníků. Císařské koruně plynul čistý roční zisk v nejlepších letech 2 miliony zlatých. Jak ale žili ti dělníci a jejich rodiny ve stínu těžních věží?

V novinách té doby a na prvních starých fotografiích vidíme jen slavné parády, uniformované horníky, kapely, báňské úředníky se šavlí po boku a v parádních uniformách, slavné prokopské poutě, parády při oslavách narozenin jeho c.k. Veličenstva – byla to pravda? Tak jak to bylo skutečně?

Podle úředního sdělení tajemníka obce (Karla Juzka), panu okresnímu c.k. hejtmanovi Kappovi potřeboval dělník na stravu a byt měsíčně 12 zlatých tehdejší měny. Výdělek začínajícího horníka (perkaře – zakládal kamenem vyrubané prostory v dole) nepřesahoval 8 – 10 zlatých. Aby se mohl najíst, musel odpracovat takový dělník více než byl základní počet směn – a byly to směny 12 hodinové. Starší horník – lamač (musel ale být starší 24 let) měl sice o pár zlatých více , ale doma čekala žena a houf dětí. To ho nutilo odpracovat rovněž další směny navíc. Vyčerpaní horníci a hutníci umírali velmi brzy a zanechávali tu ubohé hornické vdovy a malé děti. Děti – při hledání ve farních matrikách zemřelých si nešlo nepovšimnout té neskutečné bídy. Většina dětí – někdy i dvě třetiny narozených se nedožily 20 roků. Muži, pokud předčasně nezemřeli zpravidla na tuberkulózu, umírali vyčerpáním kolem 52 – 60 let. Divíte se? Do práce před rokem 1860 nastupovaly děti ve věku 12 let (školní povinná docházka byla do 12 let – potom hornické dítě šlo třídit rudu). Po prodloužení školní docházky na 8 let – do 14 roků, jsem našel v materiálech okresní školní komise plno proseb těch hornických vdov s malými dětmi – „pro toho Boha prosím, mám ještě doma 2-3 malé děti, dovolte aby můj syn – který dovršil již 13 let věku, byl zproštěn školní docházky a mohl jít pracovat na šachtu, aby mi tím výdělečkem pomohl k obživě…“ A školní komise vyhověla – co také měla dělat. Ta bída byla všude.

Hornické děti, pokud by se dodržoval Maxmiliánovo ustanovení z roku 1575 „O horách a kovech“ měly mít školní vzdělání zdarma (na to „ustanovení“ pamatovalo podílem z těžby na školu). Potom se ale začalo placení školného – 1 krejcar týdně za jedno školou povinné dítě ode všech, potom se zvedlo na jeden a půl krejcaru a v době o které píšeme byly nařízeny 4 krejcary týdně za školáka. V hornických rodinách bylo vždy více dětí – nebylo na jídlo, nebylo na šatstvo, natož na školné. Obecní úřad musel peníze sehnat stůj co stůj – hejtman byl z titulu svého úřadu předsedou okresní školní komise, psal, hrozil a také posílal četníky. Jak to potom vypadalo a jak reagovali samotní chudí horníci – o tom píše městský úřad Březových Hor Zemské školní radě a ten dopis bez jakékoliv úpravy tu uvádíme. Není třeba něco k tomu dodávat. Čtěte a představte si dobu….

Zemské školní radě od obce Březohorské.
Veleslavná cís. a král. zemská školní rado. V zápětném uposlechnutí vysokého vynesení ze dne 7. dubna 1878 číslo 5.305 z.š.r. podává v hluboké pokoře podepsaná městská rada slušnou zprávu následovně.
Místní školní rada Březohorská sestavujíc každoročně popis dítek ku školní návštěvě povinných, vyšetřuje pomocí ustanoveného odboru poměry rodičů stran placení školného. Když pak veškeré přípravy ku povšechnému osvobozování po ruce má, osvobozuje nemajetné rodiče bez rozdílu příslušnosti domovské, od placení školného vždy na počátku každého roku školního, přísně přitom šetříc ustanovení zemského zákona o zřizování a vydržování škol obecných ze dne 24. února 1873 a zejména článků 17 a 18 – vždy při řádném zasedání sborně, o čemž sepsané protokoly svědčí. V úctě podepsaná městská rada pak beze všeho prodlévání vymáhá školné dle § 22 tohoto zákona cestou dopisování od cizích obcí které pro své příslušníky školné platiti povinny jsou a nikdy neobmešká toho, co jí zákon za svou povinnost klade.
Po dlouhém dopisování bývá však takový výsledek, že obyčejně dotyčná obec pro úplnou nemajetnost za svého chudého příslušníka školné platiti vstavu nejsou. Jsou to ponejvíce obce v blízkém vůkolí postrádající kmenového jmění, jichž chudé hornické obyvatelstvo při zdejších dolech v potu tváře chléb vyhledává. Jakého majetku taková třída dělnická má jest vůbec známo, an sotva nejskromnější živobytí pro své četné rodiny obhajovati vstavu je.
Napotom obrací se v hluboké úctě podepsaná městská rada se stížnostmi k slavné c.k. okresní školní radě v Příbrami o exekuční zakročení proti obcím téhož okresu stran vymožení osvobozeného školného za chudé cizince, kdež se vší rázností a přísností proti povinným obcím zakročí a školné vymáhá.
Jest ale veliký počet takovýchto obcí, které každoročně dost značnou částku školného zaplatiti mají za vícero příslušníků, avšak když o jednotlivém případu sběhne plno spisů úředníchy sezná se, že dotyčná chudá obec bez veliké újmy naprosto není vstavu vykázané školné zaplatiti, což má za následek, že nedoplatky školného očividně vzrůstají.

Mimoto vydobývá se školné každoročně vícekráte polickou exekucí a zabavováním věcí restatntův. Zabavené svršky veřejnou dražbou prodat nejde, poněvadž veškeré obyvatelstvo v tom zúčastněno jest a jeden restant od spolurestanta by kupovati mussel poslední majeteček, který jemu násilně pomocí četnické asistence zabavený býti musel. I kdyby se prodej věcí povedl, nepomohlo by se tím podruhé u takového horníka praničehož nalezti co by se k uhražení školného v jeho prázdném příbytku zabaviti mohlo a restant do zoufalého postavení přiveden byl.
Při takovém výkonu nalézá se obec v pravém obležení a přichází k nejkřiklavějším výstupům, jenž je stěží ukrotiti lze. Celé davy horníků obklopují radnici, nemilým chováním nespokojenost najevo dávajíce, načež se obyčejně v hromadných zástupech do Příbrami ubírají a tam veleváženého pána hejtmana okresního neustále obtěžují. Z toho ráčiž veleslavná školní rado milostivě posouditi, že se u vymáhání školného patřičně dle zákona pokračuje a všech možných donucovacích prostředků používá, jen aby se nedoplatky nezvětšovaly, čemuž ale vzdor velikému úsilí zabrániti nelze pro přílišnou chudobu erárních horníků a vůkolních obcí hornických které osvobození školní za ně platiti povinny jsou.
Z důvodů těchto prosí v úctě podepsaná městská rada o blahosklonné odepsání starých nedoplatků školného v přiložených výkazech uvedených jakožto nevydobytných pak v uvážení toho, že se poměry výdělkové den ode dne zhoršují – aby vysoká vláda milostivě ráčila učiniti vyjímečná opatření – k snadnějšímu a možnějšímu vybírání školného z hornických dítek, které dle §60 zák.od 14.3.1869 č. 62 ř.z. vyučování bezplatně míti mají.
Městká rada na Březových Horách, dne 25. dubna 1878

Petice sněmu zemskému stran odepsání školného u horníků nedobytného.
Pouze částečně:…..slavná c.k. školní rada v Příbrami, vyslavše pak své zřízence k vymáhání školného od erárních horníků, nabyla nezvratného přesvědčení, že vstoupí-li se do kterékoliv chatrče, nenalezne tam nic jiného, než hromada dětí pro které ani ten skromný a bezcenný nábytek viděti nelze. Otec takové rodiny namáhá a lopotí se od rána do večera, co zatím matka dítka nedospělá ošetřuje; jsou živi od rána do večera a lehajíce nevědí, zdali zítra jísti budou, neboť skromný ten výdělek ani nestačí, aby nejnutnější šat a pokrm rodině zjednal….

…c.k. místodržitelství v Praze v přípisu z 8. března 1886 č.př.4428 spolu se Zemským výborem v Praze z 12. ledna 1886 č.j. 45 443 napsaly o královském horním městu Březové Hory:
..že jest to město v celém království Českém nejchudší…