T. G. Masaryk 24. září1920 na dole Anna na Březových Horách.

Chci k k vám promluviti, dělníci a hlavně k vám socialistům, několik, řekl bych, dělnických slov. Já sám byl dělníkem a cítil jsem vždy s vámi a cítím. Myslím, že jsem to dokázal. Požadavky a přání, které mi byly tlumočeny, přijímám a slibuji vám, že podle sil nejen svých, ale našeho celého státu se vynasnažím, aby se staly nápravy, které jsou nutné. Já vím, že není všecko v pořádku, ale spravedlivý posuzovatel si musí povědět, že po tak velké válce – čtyřletá světová válka – nejen u nás, v celém světě jsou poměry rozhárané. Za čtyři léta se dá zničit, co sto let budeme snad napravovat. Ničit se dá snadno, budovat není tak snadné. My jsme v krizi všenárodní, světové. Váš řečník dotkl se krize strany sociálně-demokratické; nevyhýbám se diskuzi. Já nerad chodím kolem horké kaše: vy dělníci, vy socialisté jste tedy v krizi. Váš řečník právě mluvil o krizi a jak je nutno ji překonati. Já vám povím několik upřímně míněných slov o té vaší krizi a v čem spočívá. Představte si dobře, co to znamenalo, že ve vládě naší republiky sociální strany měly devět ministrů a jednoho předsedu sněmovny, měli jste Tomáška v parlamentu v postavení tak důležitém jako ministerském, tedy deset mužů na vynikajícím místě. Já prosím: srovnejte si to se státy v celé Evropě.

V celé Evropě nebylo státu, kde by socialisté měli tak vynikající postavení. My máme 17 ministrů, z těch byla většina socialistů. Já jsem jist, že při obezřetné, klidné, plánovité práci vaši ministři v souhlase s vašimi organizacemi mohlo mnoho pro vás udělati. Měli proti sobě však ve straně odpor. Vaši ministři vystoupili z vlády. Ve příčinách toho vystoupení jest právě krize sociální demokracie i národního socialismu. Socialismus český prožívá krizi. V odstupu vašich ministrů z vlády je doznání veliké krize vnitřní a já dodávám nejen vašich stran, ale celého národa. Já pozoroval věci od samého počátku s opravdovým zájmem a nemohu než vyzvat vás všechny, abyste poměry posuzovali hodně klidně. Rozčílení, soudruhové, není plán, ani nadšení není plán – nejlepší vůle sama nestačí, když není rozvahy a rozumu a zejména buďte jisti, že k překonání této krize, ve které vy jste, je potřeba hlav a ne pěstí. Dobře si to pamatujte!
Já sám jsem byl skoro rok v Rusku. Prodělal jsem ruskou revoluci. Přišel jsem do Ruska v květnu 1917. Tenkrát byla vláda buržoasně-socialistická. Prodělal jsem revoluci bolševickou od samých začátků až do konce – v Petrohradě, Moskvě, Kyjevě. Naši hoši, kteří byli se mnou, vědí dobře, co jsme prodělali.

Znám bolševické Rusko dobře, pozoroval jsem pečlivě bolševickou revoluci. Konstatuji vám zde podle nejlepšího vědomí a svědomí, že ruský vzor nám, Čechům, se nehodí. Jestli někdo myslí, že můžeme dělat to, co dělají v Rusku, jest na velikém omylu. Nepouštím se do velkých kritik; na Rusku nemáme ani komunismus, ani socialismus prostě proto, že ruský národ není vzdělán pro socialismus. Nechci kritizovat, ale musím konstatovat fakt, neboť jako hlava státu mám povinnost pozorovat a stálým pozorováním ruského vývoje mám povinnost ujasniti si věci, o které jde. Nepouštím se do toho, co by se mělo dělat v Rusku, do toho mi nic není. To si udělají v Rusku sami, ale to vím, že my v Čechách potřebujeme cestu, způsob práce, metodu sociálních přeměn po našem domácím způsobu a podle našich potřeb. Ruská metoda se nám nemůže hodit. Rusko je ohromný národ, ale bohužel neumí číst a psát, jest méně vzdělaný, jest na nižším stupni kultury než my, u něho vše co dělá, má tedy jiný ráz, také jeho tak zvaný komunismus. Řekl jsem vám: v Rusku není komunismus – na papíře ano, Rusko je sedlák a sedlák nemá komunismu, tam jest soukromé vlastnictví. Když bolševická revoluce započala a velkostatkářům násilím odňala půdu, půda byla rozebrána sedláky a zůstala v jejich soukromém vlastnictví.
Taková jest situace. Já jsem dokonce řekl, že v Rusku není ani socialismus. Socialismus váš a evropský podle Marxe jest socialismus vědecký. Tím se liší váš socialismus od socialismu v Rusku. Jak může být na Rusi vědecký, když tam lidé neumějí číst a psát? Demokracie pravá bude jen tam, kde každý jednotlivec bude přemýšlet a bude vychován pro socialismus, jak říkáte, vědecky. Marx a Engels mluvili o proletariátu, ale myslili na proletariát vzdělaný, jenž dovede pokračovati ve vědecké práci Fichteho a Hegla.
Socializace – ano; já jsem se ve svém poselství prohlásil pro socializaci a já se vyslovuji zde před vámi pro socializaci. Bude se socializovat postupně, bude se začínat s tím, co je, jak se říká, zralé. Právě váš obor jest prvý, o který se u nás a v celém světě jedná. To je situace, které vy máte právo využíti. Ale já vám smím a musím radit, že nestačí nám socializační program hesel, teď potřebujeme socializace prací, hlavou, plán, jak to soustavně provádět. A toho dosáhneme, když se nedáme vést planými hesly. Mohu vás jen vybízet znovu, jak jsem to udělal v továrnách pražských: přemýšlet hodně o součinnosti všech slušných lidí a pracovníků a domoci se toho, oč usilujete. To je ohromná věc, kterou vy chcete a kterou náš stát chce provést. Já vím a vy si na tom zakládáte, že jste strana revoluční. Já sám jsem dělal revoluci, vím, co to znamená. Jsem pevně přesvědčen, že podle stupně vzdělání našeho národa, můžem to udělat v míru a vzájemnou dohodou.

Sociální revoluce, ta už jest, většina lidí nepostřehuje, že už jest; ji dodělat a dát jí určité formy poslední formy, k tomu jest třeba, opakuji, rozum a ne pěsti. Přeměna sociální bude mít úspěch, jestliže budeme mít jasný a určitý plán. Já se nebojím. Když jsem se měl  rozhodnouti v roce 1914 a 1915 o organizování naší zahraniční revoluční akce a když jsem si řekl: „Budeš vybízet lidi, aby obětovali životy“, to pro mne byla tíživá otázka. Nepřeháním,že jsem noci a noci nemohl klidně spáti, když pak jsem dal heslo: „Ano, do boje proti Rakousku za každou cenu!“ – věděl jsem, co dělám. Já jsem ztratil syna. Moje dcera byla uvězněna, moje žena jest posud nemocná – to vše mne nehnulo. V Petrohradě a  Moskvě chodil jsem ulicemi, když kule padaly. V Kyjevě do mých oken přilétaly kule a šrapnely.  Já se nebál, já se žádných revolucionářů nebojím. Já jsem byl v ohni, ale právě proto mám právo povědět, že hraní s revolucí dnes po úspěšné revoluci jest nevčasné, Když máte možnost míti ve vládě většinu, jest revoluční hnutí nesmysl. Když jste dovedli vy svou organizací vymoci tolik – vy starší dělníci – copak se nepamatujete, čeho jste dosáhli cestou organizací? – Přemýšlejte, co to znamená, že vy, socialisté, kteří nemáte v národě většinu, že vy jste měli většinu ve vládě! Chci jen zdůraznit, že jste se organizační a parlamentární taktikou dodělali úspěchu, jakého v Evropě ani jedna socialistická strana se nedodělala.
Já nemám nic, co bych vám pověděl, mohu vám jen přát, abyste, jak si přál Marx, měli socialismus opravdu vědecký, abychom měli proletariát, který by byl s to, kontrolovati vývoj průmyslu, – – –  abyste vy, čeští socialisté obou táborů, dovedli řešiti otázky v klidu.