Známý a nebezpečný socialista – revolucionář – František Choura z Bohutína

Narodil se v Bohutíně, v rodině kde se hornická tradice přenášela z otce na syna. 5. ledna roku 1852. V roce 1929 na jeho rodném domku čp. 9 byla umístěna pamětní deska s jeho jménem. Dnes je pamětní deska uložena v depozitáři Hornického muzea Příbram a Chourovo jméno současníkům již nic neříká.

Choura pracoval jako horník od svých 17 let nejdříve na březohorských dolech, odkud odešel pracovat do kladenských uhelných dolů. V roce 1873 již pracoval v uhelných dolech v Duchcově, kde bylo hodně německých horníků. Ti přinesli do Čech Marxovy ideje a spisy. Tady se mladý Choura prakticky seznámil se vznikajícím dělnickým hnutím a myšlenkami socialismu.  Severočeští horníci  jej delegovali na památný sjezd, konaný tajně 7. dubna 1878 v Praze-Břevnově, v hostinci „U Kaštanu“. Chourovi bylo tehdy 26 let. Policie se o tajném sjezdu dověděla, účastníky pozatýkala a předala soudu. Choura byl odsouzen ke 2 měsícům vězení, ale nová politická strana tu již byla a Choura byl jeden ze zakladatelů.

Po odpykání trestu dostal Choura hnanecký list a byl poslán do rodné obce, do Bohutína. Brzy se ale vrátil do Duchcova ke svému hornickému povolání. Pracoval v Teplicích a jako zástupce dělníků byl delegován do duchcovské Bratrské pokladny. Tady odhalil schodek 5.000 zlatých, které zpronevěřil ředitel dolu Klein. Ten byl odsouzen a propuštěn z práce – stejný osud postihl i Chouru, tehdy již ženatého a otce rodiny. Namísto pochvaly a uznání byl propuštěn z práce, navíc se zápisem na tzv. „černé listině“ – to znamenalo, že nikde nemohl dostat práci. Rodina se ocitla v nouzi.
V té době  Choura kolportoval  socialistický tisk, psal vlastní články pro noviny a četníci ho vodili v poutech k duchcovskému okresnímu soudu. Z Choury se stal radikál s anarchistickými sklony. V českém dělnickém hnutí to nebylo nic divného. Na Moravě byla jiná situace. V Brně řídil dělnický tisk Adolf Burián. Ten odmítal radikalismus hraničící s teroristickými způsoby, především ve straně. V Brně vycházely časopisy Spravedlnost,Bojovník,Červánky, Ženský list,  Rašple, Rovnost a Volksfreund. V Prostějově vycházel Duch času a Hlas lidu.
Do Brna přijel Choura v červnu 1883, po předchozím 10 týdenímu pobytu ve vyšetřovací vazbě a následujícímu 6 měsíční vězení pro obvyklý důvod – tajné spolčování.  Poté byl vypovězen z Prahy. V Brně dostal Choura práci v časopisech Spravedlnost a Bojovník.

Spolkový a shromažďovací zákon platil sice od roku 1867, ale teprve na konci roku 1883 dosáhli březohorští horníci od místodržícího povolení založit vzdělávací a podpůrný spolek. Brněnská redakce byla požádána o vyslání řečníka. Datum schůze bylo stanoveno na den 11. listopadu 1883. Choura, kterého redakce delegovala na ustavující schůzi, poslal bedničku s tiskovinami a letáky adresovanou Anně Buriánkové, hostinské v čp. 46*, kde se měla schůze konat. K hostinci patřil i malý textilní obchůdek. Muž Anny Buriánkové byl horníkem v místních dolech.
Po  ustavení spolku  Svornost  odejel  Choura do  Brna, aniž  měl tušení, co  na Březových Horách následovalo. Bednička s tiskovinami byla na poště již 13. listopadu zabavena. Okresní hejtman Jaroslav Wolf s dvorním radou báňského ředitelství, Emilem Jarolímkem vydali pokyn ustavit „komisi důvěrnou k bezpečnostním prohlídkám v příčině potlačení ruchu sociálně demokratického, k čemuž známý a nebezpečný socialista František Choura z Bohutína přináleží“.

Choura byl v Brně zatčen a v lednu následujícího roku převezen k soudu do Prahy, kde již byli i další členové Svornosti – hostinská Buriánková a dělníci Havelka, Červenka a Brabec. Po 3 měsících následoval slavný soud, který vedl  rada zemského soudu, Roztočil. Soudní jednání se stalo známým pod názvem „Březohorský socialistický proces“. Choura a Havelka byli odsouzeni na 3 měsíce, Buriánková na 6 měsíců s odnětím živnostenského listu, Červena a Brabec na 2 měsíce.
Po propuštění z věznice se Choura marně snažil sehnat nějaké zaměstnání. Byl postupně z Brna, Prostějova a Bohosudova  vypovězen. Musel se vrátit do Bohutína, kde zažádal a dostal povolení živnosti prodeje alkoholu v láhvích. Z policejních  hlášení té doby víme, že Choura  získal mezi horníky  předplatitele socialistických listů „Bojovník“ a „Spravedlnost“. Do dělnických listů psal o úplatkářství  a vydírání ze strany horních úředníků. Horní správa hrozila horníkům, že kdo koupí od Choury nějaký alkohol, bude propuštěn z práce. Nakonec mu bylo povolení živnosti odebráno. Chouru to ale nezlomilo.
Stranická organizace severočeských horníků po dlouhých přípravách založila svou tajnou tiskárnu v malé vesničce  Hluboká u Liberce. Choura byl stranickým ústředím poslán, k pracovníkům tiskárny, aby jim doručil 100 zlatých pro jejich činnost. Choura úkol splnil. Po jeho odchodu byly všichni  pracovníci tajné tiskárny zatčeni a odsouzeni k mimořádně vysokým trestům v trvání 10 – 16 let vězení. Jediný, komu se podařilo vyhnout zatčení a trestu, se jmenoval Jonata a uprchl do Londýna. Při zatýkání jakoby náhodou jeden z policistů oslovil zadrženého předáka tajné tiskárny konspiračním heslem „šustr“ . To bylo heslo, kterým se měl prokázat Choura. Nikdo jiný heslo nevěděl.  Zatčený vedoucí tajné tiskárny se jmenoval Pačes a povoláním byl skutečně obuvník – šustr.
Zatčení vyvolalo velkou pozornost a řadu dohadů. Většina sociálních demokratů věřila , že policie Chouru zlomila a ten se stal  konfidentem. Jediní, kdo Chourovi věřili,  byl Josef Hybeš  a jeho přátelé z Ústí nad Labem. Ostatní se od Choury odvrátili. Ještě předtím, než se stala ta věc s tajnou tiskárnou, byl Chourovi nabídnutá možnost, odejet do Ameriky. Cesta byla předem financována. Choura tehdy odmítl. Jenže v rocr 1885 byl zastřelen u Duchcova Karel Štípák.  Tento původně obchodník přišel o svou živnost a živil se jako prodavač losů. Štípák udržoval  styk a zdánlivě i aktivně spolupracoval s radikálními socialisty na Teplicku. Věděl toho tedy hodně. Po prozrazení tajné tiskárny nechtěli tito lidé uvěřit, že by Choura mohl zradit a začali si více všímat i osoby Štípáka.  Tajně  ho sledovali  delší dobu. Jejich podezření se potvrdilo, Štipák spolupracoval přímo s hejtmanem okresu, který ho úkoloval. Na tajném jednání socialistických radikálů bylo rozhodnuto o trestu pro konfidenta. Trest byl vykonán, ale pachtel zůstal navždy neznámý.  

Policie nedokázala nikdy najít vraha a snažila se obvinit z vraždy Chouru. Veřejné mínění se obracelo proti Chourovi. Ten viděl, že mu v Čechách zbývá pouze možnost života o žebrácké holi.  Podle  dochovaných policejních protokolů byl Choura doslova policii sledován na každém kroku. Hejtman Wolf dostával pravidelné hlášení o každém jeho pohybu z policejní stanice na Horách.
Na Březových Horách byl tehdy odsouzen k menšímu trestu Jakub Haas, funkcionář dělnického vzdělávacího spolku „Březová Hora“.  Haas měl v Třemošenské ulici domek.  Rozhodl se, že domek prodá a potají odjede do Ameriky. Z přátelství nabídl Chourovi půjčku aby mohl  odejet s ním a ten souhlasil. Policejní stanice na Březových Horách už jen mohla poslat panu hejtmanovi zprávu „že podle hlášení důvěrníka, opustil Choura potají  obec a  utíká do Ameriky“. Pan hejtman okamžitě uvědomil ředitelství policie v Praze se žádostí, aby byl Choura sledován i v Americe a aby mu o výsledku sledování posílali zprávu. Skutečně se to také stalo. V zachovaných dokladech se tajný rakouský agent, pověřený sledováním Choury chlubil, že mu ten tak důvěřuje, že dokonce poslal po něm i nějaké vydělané peníze své rodině, kterou nechal v Čechách.

Po útěku Choury do Ameriky přešly z Londýna do Příbrami (nikoliv na Březové Hory) na tři adresy dopisy, které měly údajně pocházet od něho. Co bylo v dopise napsáno, dnes už nevíme. Ale hned  jak dopisy dorazily, k adresátům přišla policie a žádala vysvětlení, proč jí nebyly dopisy odevzdány a zda text dopisu někomu sdělili. Většinou byla odpověď v tom smyslu, že dopisy ještě nečetli a podobně.
Amerika Chouru asi zklamala. Dělníci se tu nezajímali o socialismus v evropském pojetí, tady se dělníci sdružovali v odborech. Když v jednom dopise do Čech napsal, že uvažuje o návratu, uspořádali úředníci horního závodu sbírku – vynesla něco málo přes 500 zlatých a poslali do Ameriky Chourovi zbytek rodiny.  O Chourovi víme, že  v roce 1877 pracoval v dolech Allaghany City, kde se aktivně zapojil do stávky horníků, hrozilo mu zatčení a musel z místa odejít do jiného státu. Víme, že později žil v Groodwille. Vystřídal místo hrobníka jindy zase víme, že byl zahradníkem. Pokoušel se sice psát do dělnických listů, ale Amerika byl jiný svět. Jeho vzpomínky byly uveřejněny  v clevelandské krajanské „Volnosti“.
Chourova dcera v Americe zemřela, když jako opatrovnice  dětí na farmě manipulovala s petrolejovým vařičem, který jí vybuchl pod rukama. Zemřela v důsledku popálenin. Chourův syn nevzpomínal na otce  v dobrém. Kladl mu za vinu, že rodina byla až na druhém místě jeho zájmů a žila neustále v bídě a strachu.
V Londýně zemřel ke konci  1. světové války uprchlý Jonata. Před smrtí napsal dopis, ve kterém potvrdil Chourovu nevinu z prozrazení tajné tiskárny v Hluboké. Spolupracoval s Karlem Štípákem, který byl placeným agentem policie.  Jonata se stal důvěrným spolupracovníkem  Pačesovým a spolu se Štípákem  informovali policii o připravovaném předání peněz. Jonatův útěk byl předem připraven a Londýně se stal Jonata opět agentem policie. Je možné, že současně zde pracoval  i pro rakouskou policii. Choura se již domů nevrátil. Zemřel v roce 1921 ve věku 69 let, v Bowertonu v Pensylvanii.
Jeho bývalý spolupracovník, T. J. Jiroušek napsal ve svých „Dějinách sociálního hnutí v zemích koruny české: „Kdyby byl Choura pro pracující lid a jeho práva nic nevykonal, než co pro ta práva a pro ten lid zkusil, dosti toho bylo“.