V sobotu 21. července 2012 proběhlo na šachtě Řimbaba již 4. tradiční Hornické odpoledne.

Počasí bylo nepříliš přející, ale po větší část hlavního programu nepršelo. Odpoledne zahájil uvítáním místostarosta spolku Ing. Josef Kovář. Poté načrtnul další program a slovo si převzal starosta Ing. Luboš Mandík, aby zahájil vlastní program prvním překvapením dne. Jménem členů spolku poděkoval Pepovi Kovářovi za jeho práci ve prospěch spolku a jako trvalou připomínku tohoto poděkování mu předal jeho vlastní portrét, dřevořezbu z lipového dřeva vysokou 70 cm.

hornicke-2012-3

Autorem dárku je Bedřich Šilar. Kamarádi Pepovi zazpívali a naše ženy dárek doplnily krásnou květinou. Členové spolku se na tento okamžit těšili nejvíc z celého dne. Díky tedy, Pepo, ještě jednou za vše!

hornicke-2012-1
Od tohoto okamžiku již program probíhal svým tradičním způsobem. Jako první byla na řadě prohlídka nové expozice historických mezníků umístěné vedle expozice drobné zemědělské techniky. Po ní návštěvníci mohli shlédnout druhé překvapení dne mimo program, a to dynamickou expozici automatické valchy řimbabské. Před hornickým bytem děvčata prala velké prádlo - necky, valcha, stará ždímačka/mandl - vše situováno na přelom 19./20. století. Velmi pěkné! Děkujeme i vám! Po velkém prádle následovala prohlídka repliky středověho milíře v řezu. Nutno podotknout, že jeho stavba byla velmi náročná (v důsledku dešťů nám volně ložená část rozestavěné stavby 2x podlehla destrukci zhroucením. Milíř tak završil expozici středověkého zpracování rud. Po prohlídce milíře byl čas na první, již tradiční, ukázku bagrování a vrtání. O návrat do minulosti se tak pokusilo několik návštěvníků odpoledne a také zástupce kamarádů ze Stříbra (přijeli i letos). Když se nabagrovalo, nastal čas pro tradiční průvod. I ten měl svůj cíl a nejenom jeden. Jeho první kroky vedly k rodnému domu J. A. Alise. Doposud neznámá lokalizace se podařila Františku Stehlíkovi a doktorce Věře Smolové. Jde o č. p. 1 v části obce Vysoká Pec. Péčí spolku byla na jeho rodný dům umístěna pamětní deska. Jejímu odhalení předcházel poměrně rozsáhlý projev o doposud neznámých skutečnostech z Alisova života. Autory byli František Stehlík a PhDr. Věra Smolová, ředitelka Státního okresního archivu v Příbrami, která ho přednesla. Tento text uvádíme v samostatném článku na našem webu. Po ní převzal slovo perkmistr Ing. Miroslav Šťastný a pohovořil o historických souvislostech a významu J. A. Alise pro rozvoj hornictví zde na Příbramsku. Pro bližší poznání a informovanost byla do blízkosti domu umístěna také informační tabule popisující historii domu, Alisovy rodiny a blízké huti.

hornicke-2012-5

Po požehnání desky a sošky bohutínským farářem P. Ing. Janem Kuníkem vyrazil průvod k poslednímu cíli své cesty - požehnání obnovených Božích muk se soškou sv. Antonína. Zde výňatek z řeči P. Ing. Jana Kuníka:

Vážení přátelé,
ještě jednou mi dovolte vás pozdravit a požehnat sochu. Tady na tomto místě bych chtěl říct dvě věci. Jednak co to je požehnání. Já už jsem to trošku říkal předtím, je to prosba Bohu, aby působil skrze tu věc, která je žehnána, nebo na toho člověka, který je žehnán. A to je možná i vám známé úsloví našich babiček "Bez Božího požehnání marné lidské namáhání." Takhle se to říkalo. Já si myslím, že je to úsloví, které patří do této doby, protože taková ta pokora k něčemu, co nás přesahuje, si myslím, že se postupně ztrácí a podle toho také některé věci bohužel vypadají. A to na všech stranách, bohužel i na té naší. Myslím si, že je důležité, abychom právě se zamysleli nad tím, že tu nejsme sami a jsou některé, právě až ten Bůh jakoby nad námi bdí a jsou některé osobnosti, jako byl Antonín Paduánský, jehož si touto sochou připomínáme, které skutečně jsou takovými vzory, které nás na tu cestu zase znovu navracejí. Antonín Paduánský byl hluboce náboženský člověk, který měl jeden dar, uměl mluvit. Uměl opravdu vyjádřit ty duchovní pravdy tak, že tomu lidé rozuměli, a tak na jeho kázání chodilo tisíce a tisíce lidí, dokonce podle některých kronik až statisíce a on je oslovoval a nabádal je, aby právě to heslo naplňovali - „Bez Božího požehnání marné lidské namáhání.“


Tím skončila oficiální část setkání na Dole Řimbaba a následovala volná zábava. Opět se vrtalo a bagrovalo. O hudební dobrovod se velmi pěkným způsobem již tradičně postaral Cirkus Hulata.
V závěru bychom ještě měli zmínit třetí překvapení - nově zpřístupněnou část řimbabské štoly, jejíž součástí je 60 m hluboké hloubení a 50 m dlouhá sledná končící dílem, kde si mohou návštěvníci vyzkoušet ruční vrtání ve skále. Zájem o prohlídku byl velký a tak štolu navštívilo přes sto zájemců.

hornicke-2012-2

Expozice ve strojovně byla doplněna o nové fotografie, na kterých můžete nově najít např. náraží šachet Rudolfka, Vojtěch a Ševčinská.

hornicke-2012-4

Nečekejte proto na další hornické odpoledne v roce 2013 a přijďte se na Důl Řimbaba podívat již nyní.
Zdař Bůh!

Video ze zahájení naleznete na youtube.com. Video příp. naleznete, budete-li (nečekaně) hledat „Důl Řimbaba“.

Fotografie ze setkání si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

Návštěvy stránek

Dnes 14

Včera 16

Za týden 113

Za měsíc 605

Celkem 86704

Currently are 115 guests and no members online

JSN Epic is designed by JoomlaShine.com