O víkendu 22.-23. září se šest členů našeho spolku zúčastnilo zájezdu na 17. rakouský hornický a hutnický den, který se konal k vyvrcholení oslav 1300-leté těžby rudy ve štýrském Erzbergu. Zájezd organizoval Ing. Pavel David, tajemník SHHS ČR.
Hornické městečko Eisenerz leží v severní části Štýrska. Oblast patří k nejbohatším evropským ložiskům kvalitní železné rudy, ze které se vyrábí proslulá štýrská ocel. Ruda se v Eisenerzu dobývá zřejmě už od starověku, prokazatelně pak od 11. století. Kdysi zde pracovalo nejméně 4500 lidí, nyní méně než 200 pracovníků. Těžba pod zemí byla ukončena v roce 1986 a pokračuje v některých částech monumentálního obřího povrchového dolu s 60 terasami na hoře Erzberg.
Program začal v dopoledních hodinách na místním stadionu přehlídkou 30 zúčastněných spolků, a to za velkého zájmu obecenstva a hudebního doprovodu hornických kapel. Po ranním dešti se nebe rozjasnilo do krásného slunného podzimního dne. Setkání se kromě rakouských spolků účastnili zástupci České republiky a Slovenska. Celkový počet návštěvníků se vyšplhal ke 3000.
V četných proslovech zazněla také motlitba za oběti důlních neštěstí. K našemu překvapení jsme si jako účastníci vyzkoušeli i povely "pozor" a "pohov". Zájemci mohli využít nabídku ochutnávky místních šnapsů. Po skončení této části jsme se přesunuli k další sekci programu ve slavnostním stanu s hudbou a občerstvením v bezprostřední blízkosti povrchového dolu, kde proběhla přehlídka s "baletem" hornické techniky v zajímavé choreografii. Záznam částí programu naleznete na této adrese:
http://www.kleinezeitung.at/steiermark/leoben/3123493/bergbaumaschinen-luden-zum-tanz.story
Velká moderní hornická vozidla pak byla seřazena na ploše, kde větší část návštěvníků využila možnost jejich bližší obhlídky. A kdo by odolal třeba možnosti vyfotit se v obří lopatě bagru. Stan, který pojmul stovky návštěvníků, praskal ve švech a u pultů s občerstvením trpělivě, disciplinovaně a často i s úsměvem na rtech čekaly fronty zájemců o místní pivo, grilované kuřátko či klobásku. V závěru byly delegacím předány pamětní stuhy a upomínkové předměty.
Po skončení slavnosti jsme se dopravili do nedalekého ubytovacího zařízení JUFA Eisenerz, v klidu vychutnali večeři a protože byli mnozí znaveni časným vstáváním, večerní sezení se tentokráte až na výjimky příliš neprotáhlo.
Před nedělním odjezdem jsme využili příležitosti k ranní procházce v okolí hotelu. V předhůří Alp se člověk přece jen neocitá tak často. A tak jsme vdechli čerstvý horský vzduch a pokochali se pohledem na okolní kopce, skály, pastviny i stavení.
Na programu druhého dne byla prohlídka dolu Schaugbergwerk Erzberg. Nejprve jsme shlédli krátký instruktážní film o vzniku hory Erzberg, počínaje vrásněním Alp až k po dnešní podobu. Do podzemního labyrintu chodeb jsme sjeli vláčkem. Obdrželi jsme informační letáky psané roztomilou češtinou. Pro účastníky nemluvící německy po celou dobu akce tlumočil Ing. David. Průvodkyně nás seznámila s metodami těžby v jednotlivých obdobích. Zažili jsme imitaci odstřelu, poslechli si záznam zvuku důlního stroje a vyzkoušeli funkční vrtačku. Z tůně se také vynořil vodník, aby připomněl místní pověst. V dávných dobách prý chytili obyvatelé Eisenerzu vodníka, který jim slíbil velké poklady, pokud ho pustí. Dal jim na vybranou - zlato po dobu deseti let, stříbro po dobu sto let a nebo železo navěky. Eisenerzčtí se moudře rozhodli pro železo.
V dole je kromě různých expozic vystaven velký nerost (150 x 70 cm) s tzv. železnými květy, s nesmírnou cenou pro sběratele. Tento kámen, který se sněhobílou barvou odlišoval od tmavé rudové horniny, horníci příležitostně nalézali. Na počest ochránkyně horníků Sv. Barbory byla v dole vybudována malá "kaple" s její soškou. Podobnou dřevěnou sošku Sv. Barbory jsme v místním stánku se suvenýry zakoupili pro náš spolek.
Po obědě nás čekal další velký zážitek - jízda v obřím náklaďáku Hauly v prostorách povrchového dolu. Tento "největší taxík na světě" s místy pro 64 návštěvníků, přestavěná těžká sklápěčka americké výroby o 860 koňských silách o váze 55 tun nás vyvezl do horních prostor povrchového dolu. Tam byla možnost vystoupit na vyhlídkovou plošinu vozu a vychutnat úžasný výhled na prostory dolu i okolní hornatou krajinu. Vůz v době provozu mohl pojmout 77 tun horniny, je 11.5 metru dlouhý a 4,5 metru vysoký. V prostorách dolu se každoročně konají terénní závody motorek. Z 500 účastníků prý dokončilo závod ca 7.
S Rakouskem jsme se rozloučili krátkou zastávkou u blízkého horského jezera Leopoldsteinersee, které má, jako ostatně mnohá místní jezera a řeky, průzračnou a čistou, smaragdově zbarvenou vodu.
Celkově šlo o zdařilou akci.
S díky všem, kdo se podíleli na organizaci - Glück auf!
Fotografie naleznete zde.
Tento pěkný článek pro nás připravila Pavla Příhodová. Děkujeme!