Zlatý déšť, narcisy, kočičky, o něco víc slunce a kolem závan jarního vzduchu........a máme tu zas Velikonoce. Ve spolku jsme opět přichystali jejich oslavu v tradičním pojetí.
Na řadu tak přišlo vyhledávané zdobení vajíček voskem pro děti, holky a kluci v lidových krojích (slušelo jim to a některé tváře byly pro kroj jako stvořené), ochutnávka velikonočních pokrmů, výstavka různě zdobených kraslic. Jako ukázka tvorby z jiného kraje pak lidové textilní panenky z Vysočiny, které pocházejí ze Štáflovy chalupy v Havlíčkově Brodě, kde tuto zaniklou tradici pomáhají obnovit. V tištěných materiálech jsme si připomněli některé koledy a důvody slavení Velikonoc.To vše v prostorách hornického bytu.
Sobota byla poklidnější. Ještě před začátkem paní Kochová využila přítomnosti Mirka Zelenky, dala dohromady krojovaný houf a mohlo tak vzniknout pár půvabných snímků, například děti v krojích u kapličky nebo v trávě mezi sedmikráskami. Pec se pro fotografický účel také přímo nabízela. Pokud jde o počasí, snad jen slovy klasika: lepší počasí jsme si nemohli přát. V sobotu se nám taky podařilo realizovat dlouho plánovanou recesi - na vyhřáté peci ve starých duchnách si totiž k pobavení publika hověl "líný Honza".
Neděle byla doplněna "zlatým hřebem programu" - vynášením Moreny ke splavu u Pecováku. Vzhledem k tomu, že jsme nezanedbali propagaci a oznámili tuto akci i na letácích, sešel se důstojný průvod, který pak krojovanou mládež s figurou Moreny doprovodil až k rybníku. Sotva jsme se stihli rozloučit s Morenou, kterou tentokrát unášel jen slabý proud, strhla se pořádná přeháňka, která bičovala lesklou hladinu rybníka, nad kterou se vznášely šedobílé ponuré mraky. Byli jsme tedy zpět na Řimbabě dříve, než by se dalo očekávat. V neděli se zde v průběhu dne sešel opravdový dav a hornický byteček chvílemi praskal ve švech. Slavnostně vyzdobená kaplička byla otevřena k návštěvě po oba dny.
Velmi si vážíme toho, že si k nám nacházejí cestu lidé a přátelé, kterým je u nás dobře. Snad proto že rozpoznali určitou "domáckou" atmosféru dělanou srdcem. Učíme se chápat, že to, co si na vesnicích sami zkusíme připravit pro radost, budeme mít. Ceníme si návštěv ze vzdálenějších končin, tentokrát třeba z Holandska a Řecka. Doufáme, že je pro ně ukázka našich lidových zvyků zajímavým obohacením a reakce tomu nasvědčují. Někteří z těchto návštěvníků si s velkou pozorností vyslechli i odborný výklad Ing. Pepy Kováře ve výstavní expozici. Zaznamenali jsme i překvapené reakce těch, kteří nejsou zdaleka, ale s tím, co bylo vytvořeno na Řimbabě, se zatím nesetkali. Nová rozhledna na těžní věži se stala lákadlem. V domácích kuchyních jsme se opásali zástěrami, abychom přispěli svými výtvory umění pekařského a kuchařského (některé další činnosti se tak holt opět odsunuly do pozadí). I my se stále učíme - například Pepa se za asistence radilů Franty a ostatních zdokonaloval v pletení pomlázky. Franta projevil dobrou vůli a trpělivost a tentokrát možná ani nenadával. Děkujeme také všem ostatním členům a přátelům za práci na přípravách a v době konání. Vše si ještě prohlédnou děti z mateřské školky a pak všechny ozdoby přeneseme na půdu, kde budou s nadějí očekávat další Velikonoce.
na které vás tímto srdečně zveme.
Při této příležitosti bychom chtěli věnovat tichou vzpomínku a poděkování naší nedávno zesnulé člence, paní Blaženě Liškové, rozené Kulované, která nás náhle opustila před velikonočními svátky ve věku 74 let.