26. - 28. srpna 2011 proběhlo také za účasti spolku Řimbaba „4. Stretnutie banských miest a obcí Slovenska“.
Účast příbramských spolků na akci organizačně zajišťoval Cech příbramských horníků a hutníků a náš spolek se rád připojil. Pochopitelně byl účasten i Spolek Prokop. Město Příbram přímo v Rožňavě (sl. Rožňave) zastupoval místostarosta Václav Černý a uvolněný radní Ing. Juraj Molnár.
Pátek
Naše cesta na Slovensko začala již ve čtvrtek o půl deváté hodině večerní. Bylo dbáno na pravidelné přestávky tak, aby jízda byla bezpečná. Pravda, potřeby nebylo možno synchronizovat, ale o co četnější byly přestávky, o to byla jízda bezpečnější (a radostnější).
Vše probíhalo v maximální harmonii a tak se o páteční sedmé hodině ranní podařilo dosáhnou prvního stanoveného cíle výpravy - obce Jelšavy. Zde byla pro 15 (posléze 17) nejstatečnějších z nás domluvena možnost návštěvy Slovenských magnezitových závodů. Ti méně stateční pak mohli sfárat do Koprášského a Slavošovského tunelu.
Úvodní návštěvy SMZ se ovšem zúčastnili všichni a všichni si tak vyslechli vyprávění o tomto závodě z úst Ing. Imricha Dúdora, riaditeľa divízie bane. Na jeho slova posléze navázal Ing. Milan Birka, vedúci výrobno-technického oddelenia divízie bane, který nás posléze také doprovázel do nitra magnezitové hory a odpovídal na všechny naše zvědavé dotazy. Vlastní návštěva dolu započala vybavením účastníků vším potřebným a tak jsme po převléknutí se a nafasování lamp a záchranných prostředků nasedli do Pragy V3S a sfárali do nitra hory. Zde jsme dříve popsanou technologii mohli vidět v akci a čas byl i na mnoho dotazů. Přece jen terminologie, technologie i způsob těžby je zde zcela odlišný od toho, co známe z domácích revírů. Zde je nutno se omluvit za nepřítomnost fotografií dolu a technologie, ale byť byli pracovníci SMZ velmi ochotní a vstřícní a fotografií jsme si mohli pořídit do sytosti, jejich zveřejnění si nepřejí a toto respektujeme. Obě části výpravy se opět sešly u oběda v závodní jídelně SMZ. Aby byla informace úplná, je nutno vyzradit, že oběd byl dobrý a byl to kuřecí řízek s bramborem.
Naše další cesta nás zavedla do Ochtinské aragonitové jaskyně.
http://www.ssj.sk/jaskyne/spristupnene/ochtinska-aragonitova/
http://www.panoramio.com/photo/287225
Vstupné se v jeskyních na Slovensku pochybuje cca mezi 6-7 Euro, pokud by jste chtěli v jeskyni také fotografovat, musíte si ještě připlatit 7-10 Euro. Je to velmi pěkná podívaná, teplota v jeskyni asi 9 °C, prohlídková trasa je dlouhá přibližně 400 m.
Po prohlídce jeskyně jsme vyrazili do konečného cíle naší cesty, asi 30 km vzdálené Rožňavy. Zde byla vykonána registrace, ubytování a nedlouhý odpočinek a vyjeli jsme si ještě prohlédnout 5 km vzdálený hrad Krásná Hôrka.
http://www.hradkrasnahorka.sk/
Pokud mohu vyjevit své osobní pocity, pak hrad leží na krásném místě (ostatně jako celé východní Slovensko) a expozice v interiéru hradu jsou velmi pěkné. Pouze politice vstupného příliš nerozumím – poplatky za použití fotoaparátu významně převyšují samotnou cenu vstupného… Více o místě samém napoví několik fotografií v galerii.
Poslední akcí nabitého pátečního dne byl skok přes kůži. Akce se nesla v duchu tradice k ní přináležející a pořadatelé si řádně dali záležet, aby patřičně vyzdvihli sepjetí piva a hornického povolání. Závěr dne jsme si všichni užili v okolních občerstvovnách, abychom byli řádně připraveni na slavnostní sobotní průvod.
Sobota
Sobota začali snídaní ve vedlejším hotelu Fontána. Nevím, zda někdo využil možnost návštěvy ekumenické bohoslužby a proto se v čase přesuneme na desátou hodinu a třicátou minutu, kdy vyšel od muzea slavnostní průvod. Zástupci cechů a spolků z ČR byli téměř na začátku celého průvodu a nutno konstatovat, že účastníků průvodu (spolků, cechů, organizací, zemí atd.) bylo mnoho a to jak zahraničních, tak i domácích. Zájem obyvatel městečka o akci byl malý. Trasa průvodu byla přibližně 1 km dlouhá, nicméně příbramským se zřejmě zdála býti nedostatečně atraktivní a tak si průvod zpestřili (možná se chtěli lépe zahřát?) a iniciativně si zakroužili po kruhovém objezdu za zpěvu písní hornických a překvapeného zírání kolemjdoucích.
Na náměstí se delegace usadily před tribunu, praporečníci se svými zástavami zaujali místo pod tribunou a čestní hosté obsadili tribunu. Poté byl zahájen program Hornickou hymnou a přivítáním účastníků. Následovaly projevy, předání putovního praporu, vyznamenání a ocenění, byly připjaty pamětní stuhy na prapory. Bylo vzpomenuto kamarádů, kteří již nevyfárali. Po oficiální části programu byl připraven kulturní program, oběd, přijetí u primátora města atd.
My jsme se odpoledne rozhodli pro návštěvu 38. ročníku Gemerského folklorního festivalu v Rejdové. Byl nás téměř plný autobus a hornický stav ČR jsme reprezentovali v závěru slavnostního průvodu v Rejdové. Je nutno říct, že v této oblasti má téměř každá obec nějakou šachtu a hornický znak obce je téměř samozřejmostí (přeháním jen málo), takže hornické uniformy ve folklorním průvodu nejsou až tak mimo, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Slavnostní průvod složený z mnoha kapel, souborů a folklorních uskupení prošel obcí a došel do přírodního amfiteátru mezi kopci, aby zde proběhl další den festivalu (diváci se mohli dívat buď na tribunu a nebo na odvaly železnorudného dolu v protější stráni…).
Poněkud mimo plán a stanovený program proběhlo na slavnosti i pěvecké vystoupení zůstavší části Cechu pod vedením slavného kantora Ing. Petra Milce. K vystoupení byli vyzváni po koupeli v rouše adamově v nedalekém brodu. Asi pro velký úspěch si vystoupení zopakovali ještě dvakrát ve večerních hodinách a zvládli i prohlídku evangelického kostela s podrobným výkladem. Blahopřejeme!
My, kteří jsme toto folklorní bojiště opustili mosteckým autobusem v 18.00, jsme tak přišli o některé zážitky a jiné jsme naopak získali v rožňavských večerních podnicích. Za sebe mohu zmínit pro nás nečekané zvyklosti v podniku Černý orel na náměstí a je na místě seznámit vás, další možné návštěvníky, s místními obyčeji. Tento podnik má velmi pěkné exteriéry, proto jsme se rozhodli pro jeho návštěvu. Ovšem jiný kraj – jiný mrav a proto – večeře byla podávána v plastovém nádobí s plastovými příbory. V okamžiku, kdy jsme měli všichni své večeře před sebou, popřáli jsme si dobré chuti a pozřeli prvá sousta. Ovšem nebylo nám dopřáno si je v klidu vychutnat, ježto přikvačila pracovnice podniku s účtem a domáhala se zaplacení. Přiznám se, byli jsme nezdvořilí a odmítli zaplatit s tím, že bychom se rádi v klidu najedli…
Je nutno říci, že toto pravděpodobně není postup poplatný místním zvyklostem a je také možné, že jsme v obsluhujícím personálu vzbudili nějaké pochybnosti. Skupina, byť střízlivá, s podivnými plackami na prsou – ano, mohli jsme vzbouzet pochybnosti. Preventivně jsme tedy uhradili útratu, překonali ještě některé další nezvyklé postupy a odebrali se jinam. Další mimořádné situace již nebyly zaznamenány a proto sobotní vyprávění na tomto místě ukončím.
Neděle
Neděle začala budíčkem slavného kantora a snídaní. Ta neproběhla zcela hladce, náš počet tentokráte obsluhu Fontány zřejmě překvapil a proto mnozí čekali poněkud déle, než se dočkali a než čekali :-).
Po snídani již nebylo nač čekat a tedy jsme chutě vyrazili k domovu, ovšem nepřímo, po cestě jsme navštívili Gombaseckú jaskyňu. Několik fotografií z jeskyně si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
A to je vše. Na východní Slovensko jsme se podívali velmi rádi a v myslích nám zůstanou vzpomínky na dobré lidi a krásná místa. Zdař Bůh!
Fotografie z akce naleznete zde: