Josef Vrba - 1923
Osazování mezníků v Bohutíně v roce 1830
Po založení obecní kroniky v Bohutíně v roce 1923, tehdejší kronikář a ředitel místní školy zapisoval do nové knihy nejen aktuální děje, ale také vzpomínky na různé události, které získal dílem z ústního podání starousedlíků, dílem z několika málo v obci dochovaných historických dokumentů. V daném případě se jednalo o spor mezi obcemi Bohutín a Dolní Láz vedený ve věci hranic lesních pozemků. Obě obce, kdysi společné byly držitelem poměrně rozsáhlých obecních lesů, obecní lesy byly v roce 1779 mezi ně rozděleny a toto rozhraničení zakresleno do katastrální mapy. Vzhledem k tomu, že v té době tyto mapy ještě nebyly vůbec běžné, se můžeme oprávněně domnívat, že zmíněná mapa byla zhotovena výhradně za tímto účelem. Později obec Dolní Láz zjistila jisté nesrovnalosti mezi umístěním mezníků a zákresem mapy, vznikl spor, ve kterém Bohutín nechtěl uznat starou hranici a hrozila dlouhá tahanice a možné soudy.
Smírčí úlohy se ujala správa panství Starosedlský Hrádek, pod jejíž patronací bylo znesvářeným stranám domluveno a posléze osazeny nové hraniční kameny. O celé akci byl sepsán protokol, jehož jeden opis měl ještě v roce 1923 kronikář k dispozici a podle kterého celou událost popsal. Naštěstí se nám ona stará mapa zachovala v poměrně slušném stavu dodnes, protokol je však beznadějně ztracen (existuje ovšem ještě jeden jeho exemplář a ten je uložen v SOA Třeboň-fond Starosedlský Hrádek-inv.č.54 sign.II 3/34-Spor obcí Bohutín a Láz o vedení hranice mezi jejich obecními lesy r.1830-to pro informaci případných zájemců o historické bádání). Po meznících již dnes není ani stopy, v terénu je zachována pouze místy nepříliš zřetelná hraniční strouha a v její blízkosti byl souhrou šťastných náhod objeven v roce 2010 jeden z nich, kdysi pravděpodobně vykopaný a odhozený při nějakých melioračních úpravách. Text ukázky z obecní kroniky je uveden doslovně, text opisu protokolu z roku 1830 je však upraven, vzhledem k tomu, že v doslovné podobě v jaké jej kronikář opsal, by již dnes mnohému čtenáři nebyl příliš srozumitelný, obsah je však zcela zachován.
Kolektiv spolku Řimbaba
Ke starým zvykům a obyčejům patří i sázení mezníků, které dělo se v minulé době zvláštním pamětihodným způsobem. O tom nejlépe poučí starý spis zachovalý v rodině p. Kubíka č. 17 pojednávající o sázení hraničních kamenů mezi lesními pozemky obce Bohutína a Lázu. Ve spise tom seznamujeme se nejen se zvláštnostmi při takovém výkonu, ale setkáváme se i se jmény, jichž potomci dosud na statku hospodaří i se jmény, která mezi obyvateli se již nenacházejí. Uvádím zde tan spis jednak v opisu, jednak jen v obsahu. Psán jest starým písmem zvaným švabach a starým na tu dobu dosti správným pravopisem.
Sepsáno v Bohutíně dne 15. května 1830 v přítomnosti podepsaných. Zde bude popsáno dnešního dne provedené sázení hraničních kamenů dělících obce Bohutín a Láz a jejich lesní pozemky. Dále je uvedeno, že na mapě z roku 1779 jsou meze mezi těmito obcemi vyznačeny jasně viditelnou rovnou linií, ale ve skutečnosti jsou mezníky posunuty více vpravo a zde usazené ke škodě obce Láz, s jejich umístěním obec Láz nesouhlasila s tím, že na mapě takto nejsou vyznačeny. Geometr musel dodržet podle staré mapy rovnou hranici, pročež vznikla mezi těmito obcemi rozepře. Aby obce byly ušetřeny zbytečných útrat, které by přinesly nevyhnutelné komise a snad i následující správní soud, byla tato záležitost úředně v přítomnosti obyvatel obou obcí vyšetřována, obci bohutínské nesprávnost jejích domněnek vysvětlena a sousedé napomenuti, aby se do jakýchkoliv zbytečných útrat nepouštěli. Sousedé uznali, co jim bylo předneseno, a upustili od sporu, když se přesvědčili, že les podle zmíněné rovné linie dosahuje patřičné výměry, tedy 165 jiter a 174 sáhů a že ten sporný díl obnáší jen 1 jitro a 530 sáhů, o které by obec lázská byla zkrácena, protože by na místo 42 jiter a 384 sáhů, které jí patří, měla jenom 40 jiter a 1070 sáhů. K dyž tedy sousedé z Bohutína od svých nářků po úředním vysvětlení upustili a také sousedé z Lázu se jménem své obce spokojili s tím, že jim bude hranice opětovně podle staré rovné linie v mapě zakreslené vyznačena nově vsazenými mezníky.
K tomu tedy bylo hned dnešního dne přikročeno a za přítomnosti obojích sousedů byly mezníky následujícím způsobem zasazeny. 1 ní. starý mezník podle pole Václava Fialy držitele gruntu a mlynáře z Bohutína č.22, který byl v příkopu zasazený zůstal nepohnutě stát a teprve ve vzdálenosti padesáti tří sáhů (to na památku toho, že přítomný úřední správce toho dne svůj věk padesáte tří let dovršil) byl v té prosekané rovné linii 2 hý. mezník nově vsazený, pod který se podle starého obyčeje kusy pálených cihel, škvára uhelná a staré sklo položili a na kterém pro budoucí stálejší památku devítiletý Václav Pečený, vlastní syn Vojtěcha Pečeného, rychtáře a držitele gruntu v Lázu č. 34 od přítomného domácího Velebného Pána Františka Šembery jako hosta tak zvaný tři kopy dostal. Od toho kamene byl opět v té samé vzdálenosti padesát tři sáhů 3 tí. nový kámen vsazený s tím samým podložením, na kterém tři kopy dostal jedenáctiletý synek František Nedvěd, syn Matěje Nedvěda konšela a držitele gruntu z lázu č. 30 a to od přítomného geometra Aloise Brettschneidera. 4 tý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal třináctiletý Martin Petýrek z.č.28 od rychtáře z Bohutína Jana Šefrny. 5 tý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal devítiletý Josef Klika z č.27 syn Jakuba Kliky od rychtáře z Lázu Vojtěcha Pečenýho. 6 tý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal dvanáctiletý František Vondrášek z č.23 syn Vojtěcha Vondráška od konšela z Bohutína Josefa Kubíka. 7 mý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal jedenáctiletý František Milec z č.18 syn Martina Milce od konšela z Lázu Matěje Nedvěda. 8 mý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal devítiletý Václav Nedvěd z č.34 syn Vojtěcha Nedvěda od souseda z Bohutína Jakuba Kliky. 9 tý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal devítiletý Josef Klika z č.27 syn Jakuba Kliky od souseda z Lázu Františka Dražana z č.30. 10 tý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal jedenáctiletý František Nedvěd z č.30 syn Matěje Nedvěda od souseda z Bohutína Martina Říhy z č.8. 11 tý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal dvanáctiletý František Vondrášek z č.23 syn Vojtěcha Vondráška od souseda z Lázu Matěje Petýrka. 12 tý. nový kámen podobně zasazený, tři kopy dostal třináctiletý Martin Petýrek z č.28 syn Matěje Petýrka od šenkýře z Bohutína Františka Nádhernýho. Od tohoto kamene k poslednímu 13 mu. kameni je vzdálenost dvacet osm sáhů a jeden střevíc. Starý kámen byl vyzdvižen a na jeho místo vsazen nový na podobný podkladek jako předešlé, tento kámen je na hranici pozemků obou obcí a panského lesa a na něm devítiletý Josef Klika syn Jakuba Kliky z Bohutína od podepsaného správce tři kopy na památku dostal.
Tento protokol o rozhraničení obecní půdy byl na žádost obou obcí proveden, podepsán a založen ve třech stejně znějících exemplářích. Jeden exemplář bude uložen při úřadě ve Starosedlském Hrádku, druhý bude předán obci Bohutín a třetí obci Láz, to proto, aby do budoucna jedna i druhá měla svoji jistotu. S tím byl tento protokol po opětovném přečtení skončen a ode všech přítomných podepsán.
Actum et supra : Antonín Jan Bergpold - úřední správce, Franz (dále nečitelné) - kontrolor, Jan Šefrna - rychtář z Bohutína, Josef Kubík - soused, Franz Nádherný - soused, +++ Vojtěch Pečený - rychtář z Lázu podepsán skrze mne France Dražana - souseda, Matěj Nedvěd - soused, František Šembera v.r. Duchovní správce jako host, Alois Brettschneider - geometr, Vojtěch Šedivý - rychtář z Tisový jako dožádaný svědek, Franz Kubát - svědek.
K tomuto zápisu je nutné dodat, že tři kopy, jak je z něho patrné a jak to potvrzují i staří pamětníci, byly tři rány na zadní část těla, ovšem rány slabé spíše jen symbolické, jinak by kluci jistě utekli.
Sporný úsek hranic na několikrát citované mapě z roku 1779
Tentýž úsek na mapě poněkud mladšího data, z doby kdy probíhal zmiňovaný spor, tedy z roku 1830
Jediný dochovaný a náhodně nalezený mezník ze sporné hranice lesů mezi Bohutínem a Lázem