Vladimír Ježek - 1978
Náš nejslavnější rodák - Jan Antonín Alis
Bývalá samostatná obec Vysoká Pec se trvale zapsala do dějin novodobého příbramského hornictví, a to nejen železářským průmyslem a vodním hospodářstvím pro doly v katastru obce, ale především jako rodná ves zakladatele slavného příbramského závodu Jana Antonína Alise. Pozůstatky po jeho rodném domku nejsou, nebo spíše se neví, kde stával, ví se jen, že se narodil 11. ledna 1732 právě v této obci. Jan Antonín Alis pocházel z příbramského rodu Alisů a jeho otec František Alis byl šichtmistrem v Příbrami. Prvé hornické znalosti získal také na příbramském závodě - na dolech zaražených na štole Karla Boromejského. Již v roce 1755 stává se šichtmistrem a z Příbrami odchází do Kutné Hory. V roce 1772 se vrací zpět do Příbrami jako nový hormistr a huťmistr a ujímá se příbramského horního závodu, který pro zadluženost prakticky zanikal.
Záznam o křtu J.A.Alise v marice narozených - Příbram 1730-42 str.36
V době jeho příchodu do Příbrami byla po dva roky v Čechách veliká neúroda a tím i hlad, a většina obyvatel města spíše než o bohatství hlubin přemýšlela o tom, jak si zajistit nejnutnější obživu, aby nezemřela hlady, Přesto Alis začal budovat nový hornický závod, a to na základě nového pojetí otvírky příbramského ložiska. Místo roztříštěné těžby na několika úklonných jamách dal zahloubit 11. října 1779 první svislou jámu v příbramském revíru, která byla později, podle žíly, která v její těsné blízkosti byla dobývána, nazvána Vojtěšskou šachtou. Tato šachta stala se základem jednoho z největších "stříbrných" báňských podniků na světě v devatenáctém století.
Předpoklad Alisův, že bohatství příbramských hlubin je ve větších hloubkách, se plně potvrdil a již od 5. patra Vojtěšského dolu zmohutněla výplň příbramských žil a ze ztrátového báňského závodu se tak stal jeden z nejaktivnějších podniků rakouského mocnářství. Po Vojtěšském dolu se za deset let začal hloubit Anenský důl a v prvé polovině devatenáctého století i další doly na Březových Horách.
Úvodní část jedné z posledních dochovaných J.A.Alisem zhotovených map - tato je z roku 1755
Detail podpisu J.A.Alise jako báňského praktikanta z roku 1755
Pro nově zakládané hluboké doly byla zapotřebí především voda, která až do objevu páry pro pohon strojů, byla hlavní pohonnou silou vodotěžných strojů. Proto se již v osmdesátých létech zvyšuje i rozšiřuje hráz rybníka postaveného v létech 1768 - 1770 (nyní Vysokopeckého) a z podnětu Alise se buduje nový báňský rybník nazývaný Vokačovský (nyní Drozďák). Rybník byl budován v létech 1780 - 1782 a J.A. Alis stavbu rybníka osobně řídil a kontroloval.
Za Alisova řízení se také začala v roce 1783 zmáhat a prodlužovat Stará dušnická štola, která se stala páteřní odvodňovací štolou březohorského a bohutínského revíru a je nyní nazývána Dědičnou štolou. J.A. Alis založil také novou stříbrnou huť a zdokonalil úpravu vytěžených rudnin dvojím drcením.
Janu Antonínu Alisovi, zakladateli Vojtěšského i Anenského dolu, nové stříbrné hutě a úpravnických provozů na Březových Horách, se ještě za jeho života dostalo uznání za jeho houževnatou a vytrvalou práci v příbramském horním úřadu. Již v roce 1782 byl jmenován horním správcem a v roce 1796 horním radou. V roce 1799 odchází na zasloužený odpočinek a za dva roky, v roce 1801, umírá. Vše, co po nejslavnějším příbramském havíři zůstalo, jsou jeho osobní záznamy v horních knihách a překrásně jím vyhotovené důlní mapy, a to nejen z příbramského revíru. Byl pochován na starém příbramském hřbitově při hřbitovní zdi a po zrušení tohoto hřbitova byla náhrobní oválná deska ze hřbitovní zdi snesena a odvezena do sklepa báňského ředitelství. A i ta deska dnes není k nalezení...
Záznam o úmrtí J.A.Alise v matrice zemřelých - Příbram 1795-1820 str.63
Tento článek byl součástí rozsáhlejšího souboru s názvem - Bohutínský rudný revír a jeho historie 1878-1978, publikace k 100. výročí založení dolu Rudolf (25. únor) v Bohutíně. Vydaly Rudné doly Příbram - Důlní závod Příbram VI v září 1978.
Poznámka:
K osobě a dílu J.A.Alise byla již napsána celá řada prací, které však svým rozsahem jdou nad rámec běžného seznámení s jeho osobou. Také již dnes neplatí, že není znám jeho rodný dům, ten se nám podařilo jednoznačně identifikovat a pro příští rok (2012) je plánováno odhalení pamětní desky na tomto domě včetně příslušné informační tabule u sousední komunikace. Zájemci o bližší údaje k této nesporně velice zajímavé postavě, nesmazatelně zapsané do dějin hornictví na Příbramsku se mohou s dotazy obrátit na místní regionální muzeum na Řimbabě.
Kolektiv spolku Řimbaba